Tardor

Na den 19. lothron král nás, udatné rytíře království a jejich poddané svolal, by mu pomohli Cardolanským v jejich boji pomocnou ruku podati a slávu pro sebe i své věrné získali. I dopravilo se třiadvacet udatných reků a rekyň, by zbraně proti barbarům ze severu pozvedli a ze zemí Středozemě je vyhnali, do království zvané Cardolan, královi úctu projevili, řka: „Co se bude dít, králi náš?“ I král povstal ve své velikosti a majestátu a prohlásil hlasem mocným: „Král cardolanský o pomoc nás požádal, v boji proti mocnému nepříteli, který mu jeden z pohraničních hradů obsadil a jeho panství sužuje a i okolní kraj pod barbarskými nájezdy jeho trpí. Vy, mí poddaní, dobudete ten hrad a udržíte a hrdinské činy své a slávu Království Tardorského v boji rozmnožíte. Bojujtež dobře, poddaní mí.“ Tak pravil král a my, věrní bojovníci, dobře slyšeli ta slova. Pak jsme k odpočinku ulehli, každý nový bojovník s myšlenkou co nejvíce barbarů pobíti a v boji co nejlépe se prosaditi, by titul sobě získal a léno k tomu nějaké.

Den boje nadešel a poté, kdy pan Orias, mistr to magie, cestu dalekou vykonal, by mne co jednoho z chrabrých poddaných paní Gudrun a mistra bojovníka budoucího na svém oři přivezl, bych králi svému také sloužiti mohl, vydalo se vojsko do bitvy, netušíc, jaký osud jim mnohým přinese. Zdá se, že vesničané v zemi Cardolan chovají pramalou úctu k rytířům Tardorským, neboť hospodský v hospodě přiléhavě U grobiána zvané naši výpravu slovy nevybíravými počastoval a naše oře ze stájí svých vyhnal. Inu není vždycky posvícení. Nástroji mocnými Palantíry zvanými jsme cardolanského posla přivolali, neboť hvozdy tamější matoucí jsou a vojsko naše v nich bloudilo, cestu k hradu nenacházejíc. Rychlý posel cardolanský ukázal správnou cestu a voje naše chrabré k úpatí hory, na jejímž vrcholku hrad se tyčil dorazilo a odhodlání naše lehce zakolísalo, vědouc, že toto nikterak snadná bitva nebude a jistě mnoho padlých bude.

Ovšem vojska naše se do nepřítele jako zuřiví vlci zakousla a krupobitím šípů a kouzelných střel je zasypala. Vojska barbarská však velmi dobré pozice měla a naše střely málo zkázy přinesly, neboť nepřítel byl silný a také magickou podporou oplýval, takže zranění svá léčil v čase vskutku kratičkém. Až se ukázalo, kde slabá místa opevnění nepřátelského leží a kouzla a zbraně veškeré nepříteli platny nejsou. Tu adept hraničářský, Halgar zvaný, kouzelný štít pojal a kouzlem Štít se oblékl, by nezranitelný byl a nepřítele svého na hlavu porazil, mocně svým přítelem Veliarem a svou paní Gudrun podporovaný. Těžká byla cesta vzhůru soutěskou, která jediným přístupem do nitra hradu byla, mnoho silných nepřátel bylo nutno zdolat, ale s podporou vojsk Tardorských, která nepřítle i jinde zaměstnávala a prostor tak jim dávala a s pomocí mojí, přes zlé ochromující kouzlo stále jsa v boji platný, úderná skupina nakonec do srdce nepřítele vnikla a přes strašné ztráty slavně zvítězila. V boji, povětšinou se strašným barbarem kouzla ovládajícím i mečem skvěle vlánoucím, jsme padli postupně udatný pan Gláin, já, Veliar, naše jasná paní Gudrun, Halgar, který vše na bedrech svých nesl, pan Adalgrim a Ryland, bojovným mnichem sám sebe zovoucí. V síních Mandosu rozhodnuto bylo, že se všichni do říše živých navrátiti smíme, ale až po podstoupení zkoušky přetěžké, která rozhodne. Tak se stalo a Mandos nás ze síní svých propustil, bychom králi a zemi své sloužiti i nadále věrně mohli. Po boji královská rada zasedla a rytíře své a poddané jejich zavolala, řka: „Bojovali jste dobře, poddaní naši, ale ještě není konec vaší práce, neboť dobyvše hrad ho ještě udržet musíte a důležité listiny nepřátelské i cardolanské najíti musíte. Navíc družina jedna z vás do pevnosti Urthank doraziti musí, by Cardolanské o našem slavném vítězství zpravila.“ I začalo hradu prohledávání, které zpočátku k ničenu nevedlo světla nikdo nemaje. Kouzelníci však mocným kouzlem Oheň vládnou, i světlo vyčarovali a Glinel, poddaný z nejschopnějších, staré listiny objevil a úkol splnil. Pak kouzelníci hlavy dohromady dali a svitky přečetli, bychom se důležité věci dozvěděli. Svitky opravdu věci veledůležité obsahovaly a místo kouzelného předmětu odhalovaly, kde prastarý noldorský kouzelný artefakt se nachází. I umístění pevnosti Urthank zvané obsahem svitků oněch bylo a družiny na cesty se začaly připravovati. Losem bylo pověření jednotlivých družin určeno a již o nějaký čas později obě družiny hrad opustily na cestu se vydávajíce. Chvíle strašná pro družinu naši to byla, neboť nám úkol nevděčný hlídat pevnost připadl a bojovník téměř každý v těžké chmury se propadl, sesílaje ovšem pomoc Valar na bojovníka každičkého, kdož na cestu se vydával.

V pevnosti bylo nám tedy zůstati a hlídky držeti a v nose se dloubati, jelikož ničeho jiného dělati možno nebylo, jen já se svou paní Gudrun mluvě nudu zaháněl, Mablung, zvěd náš oheň rozdělati s nikterak slavným výsledkem se pokoušel a hraničář Halgar v okolí slídil, by nepřítel nepozorován nepřitáhl a útokem náhlým nás nepřekvapil. Až herold nepřátelského velitele na hrad přibyl, rudou vlajku dle zvyku jejich v ruce třímaje, by s čímsi krále našeho seznámil. I byl vpuštěn před krále a k němu neuctivě se chovaje, promluvil, řka: „Jedna z vašich družin do rukou nám padla a nyní v zajetí našem trpí, nuže když nám hrad tento vydáte a zbraně své složíte a pryč odejdete, na svobodu je propustíme. Jinak popravíme ty psy.“ Domluviv odešel a my do kruhu poradního zasedli, radíce se o postupu dalším. Nakonec domluvili jsme se, že nevěříme příliš slovům toho hada slizkého a důkaz od velitele jeho vyžadovati budeme, by pravost slov svých dokázal. Byvše posléze arogantně ujištěni, že důkazu nám ukázati nemožno a jedině kapitulace naše bezpodmínečná pravdu ukáže, král promluvil, řka: „Dobrá tedy. Za 15 minut člověka svého k veliteli vašemu vyšleme, by rozhodnutí naše vám oznámil. Tak pravilž jsem já, král.“ Lest jsme však připravenu měli a statečného Halgara vyslali, by počet nepřátel a umístění jejich vyzvěděl. A po výkřiku jeho: „Jsou tam dva!“ do zbraně jsme se hotovili a nepřítele, do tváří urážky nám metajícího, krutě ztrestati hodlali, by se takové opovážlivosti v časech příštích již nikdy nedopustil. Nepřítel však postavení výhodné zaujal a opevnil se dobře a pouze za cenu krveprolití velkého by přemoci ho možno bylo. I král opět vyjednávati začal a s heroldem se ještě jednou dohodl, že zvěda neozbrojeného vyšleme, by pravdu zjistil a řeči potvrdil. Krutá lest se však za slovy nepřítele skrývala a zvěd náš temným kouzlem spánku lapen a my k boji se hotovili podlost tuto ztrestati. Nepřítel však, seznav, že situace bezvýchodná je, po krátkém vyjednávání zbraně své složil a do rukou našich se vydal. Ten, který za herolda se vydával krutě vyslýchán byl, však prchnout se pokusil. Paní Gudrun však rychlou reakci měla a jeho zadržela a my ostatní zpět před krále přivlekli. A nepřítel si s námi ještě jednou krutě pohrál, když i přes mučení stále prohlašoval, že zajatce má a že oni zabiti budou. I na cestu jsme se vydali, by přátele své zpět dostali, jaké bylo ale překvapení naše, když zpráva nás ještě na doslech od hradu dostihla, že zajatci nakonec pravdu zjevili a přátelé naši nikde vězněni nejsou.

Znaveni k odpočinku jsme usedli, s přišešími členy Královské rady o činech spolubojovníků našich mluvili a na zbylé dvě družiny čekali, nic k jídlu a pití nemaje, protože v táboře našem původním zůstalo. Pozdě večer družiny obě konečně na hrad přibyly a zásoby a vybavení veškeré přinesly, takže my hlady nepadli. V kruhu poradním pak všechny činy vyjeveny byly a všechny zásluhy posouzeny. Avšak o činech jiných jinde je psáno a mě nepřísluší slova jejich opakovati. I vyslanec cardolanský přibyl a s králem mluvil, řka: „Děkujeme ti králi, tobě i poddaným tvým za pomoc zemi naší, dveře naše tobě i tvým rytířům vždy otevřeny budou, však věz, že útok vojsk tvých pozdě se udál a mnoho našich lidí tím o život přišlo.“ Král, dotčen výtkou od spojence svého majestátně se vztyčil a moc a síla jeho tak velká byla, že vyslanec ve strachu o krok ustoupil, a hlasem mocným takto odpověděl: „Bojovníci tardorští výtku si vaši nezaslouží, neboť všichni do jednoho dobře bojovali a uznání mé, tvé i krále tvého si zaslouží, nikoli výtek a hany. Všichni prokázali, že rytíři být či jimi stát se hodni jsou, však tažení toto krátké bylo a my neudílíme titul bez zkoumání dlouhého, zda ten či onen právo ostruhy rytířské nositi má. Avšak pohleď! Jeden z poddaných mých chrabrost, odvahu a jasný úsudek natolik prokázal a rytířsky po celou dobu tažení vzorně se choval, že čest nyní mám a výjimečně titul rytířský mu udělím a léno. Přistup a poklekni, Glineli!“ A po celou dobu ticho hrobové panovalo, jak síla slov králových sálem poradním prostupovala a úcta a obdiv se v tvářích všech zračil. I přistoupil Glinel ke králi a poklekl před ním. Král meč obřadní pozvedl a na rytíře ho pasoval a potom řekl: „A nyní vstaň, pane Glineli! Královská rada rozhodla a já to schválil, že titul rytíře ti udělen bude a s ním i hrad a vesnice, a to za zásluhy tvé v boji o pevnost (ehm, pevnost tato jméno mi neznámé má), za listin důležitých nalezení i za obětavost v hledání léku proti zlé chorobě projevenou, jakož i za hrdinství a čestné chování po celou dobu tažení. Tak pravil jsem a tak se staniž!“ Posel, ohromen a zaražen silou královou i neochvějností bojovníků jeho i hrdostí poddaných všech jeho, s bázní a zahanbením ve tváři pronesl: „Králi, vše, co zde se odehrálo, králi svému věrně vylíčím, by výčitky své zpět vzal, neboť nyní vidím, že zdržení nebylo lze se vyhnout, protože bojovníci tví co mohli dělali. Buď zdráv, králi!“

A únava se projevila na všech z nás a my postupně na lože své uléhali, by odpočinouti údům svým nechali a do druhého dne opět v plné síle byli, by cardolanské ve cti a slávě přivítati mohli. Ráno však věci obvyklé ve vojenském ležení probíhaly a nikde známky žádné o příchodu cardolanských. Oba noví učedníci, kteří magií se zabývají, hodnost tovaryše udělenu dostali, hraničáři další moudrosti od velmistra svého slyšeli a bojovníci lekce s mečem své také dostali. Nakonec posel od krále Cardolanu přibyl a jménem krále jeho opět díky projevil a pravil, že nyní nám již není nutno zde na hradě dále setrvávati a tedy opustiti ho můžeme, neboť šiky cardolanské již na cestě jsou. Tedy jsme tak učinili a k domovům svým zamířili, však ještě králi slávu provolali a dlouhé roky mu přáli. Tak slavně další výprava naše skončila a my hrdě domů se mohli vracet. Přátelé moji, děkuji vám, že králi a Tardoru sloužiti mohu a patřičně hrd jsem na to.