Zpráva pana Galdora

O cestě na sever

Král dozvěděv se zlou novinu, že vesnice ležící nedaleko hradu Ramsarn byla skutečně vypálená, nelenil a ozbrojenou družinu, která by oblast celou prozkoumat měla, vypravit nechal. Velmistr bojovníku pan Formwest z Aldlandu pověřen byl, aby se sestavením této družiny zaobíral. Pan Formwest, vědom si závažnosti situace, vedení družiny se ujal sám a až na paní Mivít z Iaurianu, mistryni cechu kouzelnického, pouze bojovníky pana Glinela z Dainaeredu, pana Galdora z Loksiru a Dereka s sebou vzal.

Radíce se dlouho s ostatními družinami, my hotovi odchodu jsme byli až když Anar nejvýše na obloze byl. Cesta zpočátku i příjemná byla. Cílem naším prvním město Vanima Neldor bylo a my ho po necelé hodině putování šťastně dosáhli. Do královského města (čistě technicky Rumburk) kroky naše další vedly a zde v (vždyť víte v Rumburku) vědomi si časové rezervy na „malé občerstvení“ do jedné krčmy jsme zašli. Hostinský v duchu si říkaje „když tohle sní bojovníci před bitvou, nechci být u toho až budou jíst po bitvě“ servíroval panu Glinelovi a Derekovi porci za kterou by se ani ten nejšpekatější hobit stydět nemusel 1) . To už byly dvě hodiny po poledni a Anar se do nás velice opíral 2), proto podívavše se do mapy, my domluvili se na tom že těla svá v nedalekém jezírku schladíme. I jak mocní jsou nardruin! Když už jsme skoro na dohled jezírka byli a své brnění prakticky vysvlečené měli, zůstali najednou jsme jen s otevřenými ústy stát. Tam, kde kdysi jezírko bylo nyní jen suchý kráter zel! Vědomi si toho, že se zde už nedá nic dělat, párkrát jsme magická zaklínadla vyslovili a na cestu další se vypravili.

Další část naší cesty i vcelku bez potíží proběhla a v hodině odpolední na cestě, která z jedné strany vede do vypálené vesnice, z druhé do Ramsarnu se stáčí, my stanuli. I ucítivše smrad spáleného masa k obloze jsme pohlédli a vida kouř3), který z nedalekého lesa stoupal, složili jsme své batohy a k bitvě se připravovat začali. Jen ve zbroji a s meči, paní Mivít s kouzly, jsme se ke kouři přibližovat začali. Dorazivše skoro až ke spáleništi, strašný pohled se nám naskytl. Vesnice kompletně se zemí srovnána byla. Všude jen ohořelé mrtvoly se válely; nikdo nepřežil… , ale přeci jen! Někdo volá o pomoc! Tu z nedalekého stromoví šíp přilétl a další a další. I vytvořivše rychle bojovou formaci, my nepřátelé jsme očekávali. Tu se objevili, žádný nardruin, jen pár lapků, hyen které ze svého nechutného okrádáni vyrušeni byli. I přesto však nebezpečný soupeř to byl, protože vyronavše se nám počtem, pozičně postaveni lépe byli. Najednou jeden na paní Mivít zaútočil4). Paní Mivít spatřila ho hned, začala kouzla svá připravovat… Chudák jeden, z kouzly se nikdy nesetkal a nedal si říct ani když v rukou paní Mivít podivnou záři spatřil. Najednou se zablesklo a… a lapka spinkaje na zemi si vesele pochrupoval. Bitva dále už lehce probíhala. Než lapkové z šoku, který jim paní Mivít připravila, se vzpamatovali, jeden z nich se strachem do lesa utíkal a další na zemi sladce spal. I museli jsme se my bojovníci sakra snažit, abychom si alespoň jednou mečem sekli a zábavu tak všechnu kouzelnici nenechali. Přeci jen se podařilo. Jednoho lapku jsem si sám utloukl a ten poslední v čestném rytířském souboji, jeden muž proti mě, panu Glinelovi a Derekovi skoro poražen byl, když tu vědoma si svého konce, zahodil zbraň a utekl do lesa. Bylo dobojováno a sladké vítězství naše bylo.

Jeden omráčený a dva spící lapkové svázáni byli a vesničan, který před tím o pomoc volal, naopak rozvázán byl. Hned jsme se ho na zničení vesnice ptali. Bohužel skoro nic nevěděl. Viděl prý oheň a běžíc do stáje zachránit koně, praštil se o trám do hlavy a probudil se až před chvíli svázán. Nezbývalo nic jiného než na vzbuzení lapků počkat. Ještě před tím než se lapkové probudili, jsme pytel jejich s lupem našli a důkladně ho prohledali. Jediné co mezi haraburdím mělo pro nás nějakou tu cenu byl svitek, který ale bohužel ohněm poničen byl. Z toho co se paní Mivít přečíst podařilo, jsme usoudili že se jedná o bezcenný nákupní seznam. Přesto (Valar nám za to žehnej) jsme ho nezahodili, ale uložili, abychom ho později králi předati mohli. Z lapků jsme toho taky moc nedostali. Nic prý neviděli a do zničené vesnice už přišli, aby zde loupiti mohli. Ač neradi, vědomi si toho, že o jejich osudu rozhodne král, jsme dva do královského ležení přepraviti nechali, ale jednoho sami před krále jsme předvésti chtěli, doufaje, že lapka po cestě nešťastně zakopne a na nůž upadne.

Anar už skoro zapadl a proto jsme, namísto přímé zpáteční cesty, do města Ramsarn vyrazili, doufaje že v klidu zde někde přespíme a formanským povozem se ráno do Vanima Neldoru dopravíme. Cesta proběhla bez obtíží, ale vcelku dlouho nám trvala, protože nohy už unavené jsme měli. Pan Glinel i dokonce vlka si pořídil a proto nám celou cestu ladnou elfí chůzi ukazoval. Popel z vypálené vesnice opravdu daleko padat musel, jelikož až i Ramsarnu obyvatele povětšinou očmoudlý byli. V jedné krčmě jsme zdejší specialitu jménem Velvet za dva a půl měďáku5) pojedli. Zatím Derek, hrdinně se nabídl a na zastávku formanských vozů zaběhl, aby zítřejší odjezd jejich zjistil6). V hodině kdy Anar zapadl a Isil ještě nevyšel my potichu Ramsarn opustili a vhodné místo ke spaní kousek za městem vyhledali. Hmyz si o naší návštěvě pravděpodobně ještě dlouho vyprávět bude, protože když čtyři lidé, lapka a elf boty sundají po celodenním nošení tak to opravdu stojí za to. Lapka byl svázán, a i my rozlosovavše si hlídky jsme ulehli k spánku. 7)
Ráno klidu se probudivše8), rozvázali jsme lapku a vyrazili na stanici formanských vozů. Ve Vanima Neldor jsme, spojivše se se zvědy, místní krčmu ještě vypili a lehkou chůzí na panství Lanlalda za králem vyrazili.

Sepsal pan Galdor z Loksiru

Pár čistě technických vsuvek, neb jak to bylo doopravdy:

  1. Svíčkovou z deseti knedlíky (průměr cca 10 cm) kdo to zvládne ??? :-)) (za hodinu zase naříkali, že mají hlad…)
  2. Bylo vedro k padnutí…
  3. Asi hodinu jsme to hledali…
  4. Kouzelníka v Drátěný košili, kterou se Mivít zapůjčila od Formwesta, opravdu Lapkové („Compars“) nečekali…
  5. 0.4 l Velveta za 26 kč a kafe za 18,–… Arthedain je holt blízko…
  6. Použil Palantír a Paegas info… :-)))
  7. Kozlik slíbil že neuteče a s těma hlídkama to taky nebylo tak žhavý… :-))
  8. Moc v klidu to nebylo, protože zdejší slimáci nám odplatili náš plynový útok a pořádně nás oslizli… :-)

TAK A TO UŽ JE OPRAVDU VŠECHNO !