Zpráva pana Galdora

O cestě na sever

Král dozvěděv se zlou novinu, že vesnice ležící nedaleko hradu Ramsarn byla skutečně vypálená, nelenil a ozbrojenou družinu, která by oblast celou prozkoumat měla, vypravit nechal. Velmistr bojovníku pan Formwest z Aldlandu pověřen byl, aby se sestavením této družiny zaobíral. Pan Formwest, vědom si závažnosti situace, vedení družiny se ujal sám a až na paní Mivít z Iaurianu, mistryni cechu kouzelnického, pouze bojovníky pana Glinela z Dainaeredu, pana Galdora z Loksiru a Dereka s sebou vzal.

Radíce se dlouho s ostatními družinami, my hotovi odchodu jsme byli až když Anar nejvýše na obloze byl. Cesta zpočátku i příjemná byla. Cílem naším prvním město Vanima Neldor bylo a my ho po necelé hodině putování šťastně dosáhli. Do královského města (čistě technicky Rumburk) kroky naše další vedly a zde v (vždyť víte v Rumburku) vědomi si časové rezervy na „malé občerstvení“ do jedné krčmy jsme zašli. Hostinský v duchu si říkaje „když tohle sní bojovníci před bitvou, nechci být u toho až budou jíst po bitvě“ servíroval panu Glinelovi a Derekovi porci za kterou by se ani ten nejšpekatější hobit stydět nemusel ^^1) . To už byly dvě hodiny po poledni a Anar se do nás velice opíral ^^2), proto podívavše se do mapy, my domluvili se na tom že těla svá v nedalekém jezírku schladíme. I jak mocní jsou nardruin! Když už jsme skoro na dohled jezírka byli a své brnění prakticky vysvlečené měli, zůstali najednou jsme jen s otevřenými ústy stát. Tam, kde kdysi jezírko bylo nyní jen suchý kráter zel! Vědomi si toho, že se zde už nedá nic dělat, párkrát jsme magická zaklínadla vyslovili a na cestu další se vypravili.

Další část naší cesty i vcelku bez potíží proběhla a v hodině odpolední na cestě, která z jedné strany vede do vypálené vesnice, z druhé do Ramsarnu se stáčí, my stanuli. I ucítivše smrad spáleného masa k obloze jsme pohlédli a vida kouř^^3), který z nedalekého lesa stoupal, složili jsme své batohy a k bitvě se připravovat začali. Jen ve zbroji a s meči, paní Mivít s kouzly, jsme se ke kouři přibližovat začali. Dorazivše skoro až ke spáleništi, strašný pohled se nám naskytl. Vesnice kompletně se zemí srovnána byla. Všude jen ohořelé mrtvoly se válely; nikdo nepřežil… , ale přeci jen! Někdo volá o pomoc! Tu z nedalekého stromoví šíp přilétl a další a další. I vytvořivše rychle bojovou formaci, my nepřátelé jsme očekávali. Tu se objevili, žádný nardruin, jen pár lapků, hyen které ze svého nechutného okrádáni vyrušeni byli. I přesto však nebezpečný soupeř to byl, protože vyronavše se nám počtem, pozičně postaveni lépe byli. Najednou jeden na paní Mivít zaútočil^^4). Paní Mivít spatřila ho hned, začala kouzla svá připravovat… Chudák jeden, z kouzly se nikdy nesetkal a nedal si říct ani když v rukou paní Mivít podivnou záři spatřil. Najednou se zablesklo a… a lapka spinkaje na zemi si vesele pochrupoval. Bitva dále už lehce probíhala. Než lapkové z šoku, který jim paní Mivít připravila, se vzpamatovali, jeden z nich se strachem do lesa utíkal a další na zemi sladce spal. I museli jsme se my bojovníci sakra snažit, abychom si alespoň jednou mečem sekli a zábavu tak všechnu kouzelnici nenechali. Přeci jen se podařilo. Jednoho lapku jsem si sám utloukl a ten poslední v čestném rytířském souboji, jeden muž proti mě, panu Glinelovi a Derekovi skoro poražen byl, když tu vědoma si svého konce, zahodil zbraň a utekl do lesa. Bylo dobojováno a sladké vítězství naše bylo.

Jeden omráčený a dva spící lapkové svázáni byli a vesničan, který před tím o pomoc volal, naopak rozvázán byl. Hned jsme se ho na zničení vesnice ptali. Bohužel skoro nic nevěděl. Viděl prý oheň a běžíc do stáje zachránit koně, praštil se o trám do hlavy a probudil se až před chvíli svázán. Nezbývalo nic jiného než na vzbuzení lapků počkat. Ještě před tím než se lapkové probudili, jsme pytel jejich s lupem našli a důkladně ho prohledali. Jediné co mezi haraburdím mělo pro nás nějakou tu cenu byl svitek, který ale bohužel ohněm poničen byl. Z toho co se paní Mivít přečíst podařilo, jsme usoudili že se jedná o bezcenný nákupní seznam. Přesto (Valar nám za to žehnej) jsme ho nezahodili, ale uložili, abychom ho později králi předati mohli. Z lapků jsme toho taky moc nedostali. Nic prý neviděli a do zničené vesnice už přišli, aby zde loupiti mohli. Ač neradi, vědomi si toho, že o jejich osudu rozhodne král, jsme dva do královského ležení přepraviti nechali, ale jednoho sami před krále jsme předvésti chtěli, doufaje, že lapka po cestě nešťastně zakopne a na nůž upadne.

Anar už skoro zapadl a proto jsme, namísto přímé zpáteční cesty, do města Ramsarn vyrazili, doufaje že v klidu zde někde přespíme a formanským povozem se ráno do Vanima Neldoru dopravíme. Cesta proběhla bez obtíží, ale vcelku dlouho nám trvala, protože nohy už unavené jsme měli. Pan Glinel i dokonce vlka si pořídil a proto nám celou cestu ladnou elfí chůzi ukazoval. Popel z vypálené vesnice opravdu daleko padat musel, jelikož až i Ramsarnu obyvatele povětšinou očmoudlý byli. V jedné krčmě jsme zdejší specialitu jménem Velvet za dva a půl měďáku^^5) pojedli. Zatím Derek, hrdinně se nabídl a na zastávku formanských vozů zaběhl, aby zítřejší odjezd jejich zjistil^^6). V hodině kdy Anar zapadl a Isil ještě nevyšel my potichu Ramsarn opustili a vhodné místo ke spaní kousek za městem vyhledali. Hmyz si o naší návštěvě pravděpodobně ještě dlouho vyprávět bude, protože když čtyři lidé, lapka a elf boty sundají po celodenním nošení tak to opravdu stojí za to. Lapka byl svázán, a i my rozlosovavše si hlídky jsme ulehli k spánku. ^^7)
Ráno klidu se probudivše^^8), rozvázali jsme lapku a vyrazili na stanici formanských vozů. Ve Vanima Neldor jsme, spojivše se se zvědy, místní krčmu ještě vypili a lehkou chůzí na panství Lanlalda za králem vyrazili.

Sepsal pan Galdor z Loksiru

Pár čistě technických vsuvek, neb jak to bylo doopravdy:

  1. Svíčkovou z deseti knedlíky (průměr cca 10 cm) kdo to zvládne ??? :-)) (za hodinu zase naříkali, že mají hlad…)
  2. Bylo vedro k padnutí…
  3. Asi hodinu jsme to hledali…
  4. Kouzelníka v Drátěný košili, kterou se Mivít zapůjčila od Formwesta, opravdu Lapkové („Compars“) nečekali…
  5. 0.4 l Velveta za 26 kč a kafe za 18,–… Arthedain je holt blízko…
  6. Použil Palantír a Paegas info… :-)))
  7. Kozlik slíbil že neuteče a s těma hlídkama to taky nebylo tak žhavý… :-))
  8. Moc v klidu to nebylo, protože zdejší slimáci nám odplatili náš plynový útok a pořádně nás oslizli… :-)

TAK A TO UŽ JE OPRAVDU VŠECHNO !