Tardor

jak ji sepsal Mablung z Duinu

Když jsem dostal zprávu od paní Nildorwen, že se mám dostavit na panství Loksir, napadly mě dvě věci. Zaprvé že nemůžu svou velmistryni odmítnout a zadruhé že to bude mít jistě něco společného s Maedhrosem z Mesacu. Ten prý na jaře přišel a představil se jako přímý potomek prince Nómlóna, a tedy i následník trůnu. A nespletl jsem se. Spolu s panem Oriasem, panem Gláinem a Alatem, kteří též obdrželi pozvání, jsme se sešli na páně Galdorově sídelním hradě. Domácí pán nás na přivítanou štědře pohostil, což nám po dlouhé, náročné a nebezpečné cestě nadmíru vylepšilo náladu. Zbaveni únavy, mohli jsme se věnovat svému úkolu.

Bylo jím prověření údajů o ztraceném medailonu Nómlónova dvojčete, prince Thorondára, jež nám dodal archivář Danuin. Pokud by se nám podařilo nalézt více než 70 let ztracený šperk, vyvrátili bychom teorii, že se Maedhros prokazoval právě tímto ztraceným, a ne tím, o kterém tvrdil, že pochází od Nómlóna.

Z Danuinova svitku jsme věděli, že ztracený medailon snad zakoupil mág Maldain. V loksirském archivu jsme naštěstí čarodějovo jméno objevili a zjistili tak, kde sídlil. Opustili jsme tedy území Tardoru a vydali se do divokého Minhiriathu na vrch Pechte. K tomu se ve vesnici také vztahovala legenda o čarodějnické věži, která stála na vrcholu a před mnoha lety vyletěla do povětří.

Tardorští ovšem nejsou z těch, kdo by se dali snadno odradit. Vyšplhali jsme na vrchol a kámen po kameni přesunuli trosky věže o několik metrů vedle. Když už jsme si téměř zoufali a Gláinovy paže téměř dosahovaly země, aniž by se pokrčil, objevil pan Orias očazenou krabičku, jež šťastnou náhodou přežila explozi. V ní se nacházely dva svitky. Na prvním byly deníkové záznamy mistra Maldaina a druhý byl neznámým způsobem zakódovaný.

Z deníkových záznamů jsme pochopili, že se Maldain i se svými cennostmi přesunul do pracovny u hory Orm. Neztráceli jsme tedy čas a vyrazili tím směrem. Zhruba v polovině cesty stál hostinec. V něm jsme za nevelký peníz nemalé porce pojedli a nemalé množství různého moku popili. Během oběda jsme s paní Nildorwen nad kódovaným textem hloubali, více a více jsme pronikali do jeho zákoutí a již jen málo nám k jeho rozšifrování stačilo, když se k nám pan Orias, posílený chutnou krmí, připojil a poslední krok doplnil.

Ze svitku vyplynulo, že u vodopádu, shodou okolností ležícím poblíž naší cesty, ukryl Maldain mocný kouzelný artefakt. Pod vodopádem jsme v lesním příbytku přenocovali a ráno vysoko v proudu zahlédli zavěšený předmět. Byl magicky zmražený a rozmrazit jej bylo možno jen tak, že jej ohněm několikrát zdálky zasáhneme. Nejprve pan Orias zkusil své schopnosti a čtyři ohnivé střely vyslal. Těsně se však minuly cíle. Přišla tedy řada na mne, abych své lučištnické umění předvedl. Nikdo jiný s sebou luk nenesl. Začal jsem proto zápalné šípy vysílat a postupně čtyřikrát zasáhl. Led poté povolil a za chvíli již mohl pan Orias držet v ruce talismánek, který jsem mu dal. Jeho schopností je, že magické předměty rozpozná.

Následovala další část nebezpečné cesty krásným, ale o to záludnějším říčním údolím až nakonec k Maldainově pracovně jsme po nekonečných sedmi tardorských kilometrech dospěli. Z deníku jsme věděli, že čarodějovu pracovnu chrání podobná obranná kouzla jako jeho věž. Abychom nedopadli jako tamější narušitel a nevyhodili pracovnu do vzduchu i se sebou samými, museli jsme překonat zabezpečení. To tvořila mágova vášeň, již sdílel se svým přítelem Gorudinem. Hádanky. Jejich záludnosti jsme ale překonali jen s jediným zaváháním způsobeným dvěma způsoby výkladu. Toto zaváhání nám poslalo vstříc ohnivý pozdrav, který nás všechny málem stál život. Nedali jsme se ale odradit a cenou byl Maldainův poklad a především Thorondárův medailon.

Mimoto jsme objevili také korespondenci mezi Maldainem, Gorudinem a třetím spřáteleným mistrem, Alyhetem, která nám doplnila informace z deníku. Trojice se podle všeho snažila zbavit jakési prokleté dýky, v níž sídlil zlý duch. Dva z nich úspěšný pokus zaplatili životem. O tom, jak zemřel třetí z nich, Maldain, jsme žádné informace nenašli, ale měli jsme jiný úkol a urychleně jsme se vydali do ležení, kde jsme se měli setkat s ostatními tardorskými rytíři a posléze také s Maedhrosem z Messacu.