Královská rada
Rod Formwesta
Vlastní sídelní hrad a panství Aldland. V erbu má svisle postavený meč jílcem vzhůru, svisle půlený, vpravo zlatý na černém poli, vlevo černý na zlatém poli. V pravé polovině je zlatý prsten člena královské rady a v levé černá runa V z angerthasu.
Arantar z Aldlandu, člen Královské rady Tardoru, velmistr bojovníků
- narozen roku 959, syn Eredaina a Celebien; v 1012 si bere paní Gilrien z Tarmy
- po nešťastné smrti Eredaina a Celebien v roce 1043 přebírá prsten člena Královské rady a ujímá se funkce
- v roce 1057 narozen Formwest; v 1059 narozen Faroth, bratr Formwesta
- v roce 1089 Arantar zákeřně zavražděn
- v roce 1090 umírá žalem nad smrtí chotě paní Gilrien
Pan Formwest z Aldlandu
pán Tarlalmiru a Nuvinvaru, člen královské rady, velmistr bojovníků, strážce královské koruny, vrchní zbrojíř, vrchní velitel královských vojsk, správce sídelního královského města Tiris. (Z******1)
- narozen v roce 1057 jako prvorozený Arantara a Gilrien
- po neštastné smrti Arantara v roce 1089 přebírá prsten člena Královské rady a hodlá se ujmout funkce; proti tomu je ale člen Královské rady pán Herion z Hariantu; ten pak později na přímluvu ostatních členů rady a krále Thorondára souhlasí a Formwest se ujímá funkce
- v roce 1091 Formwest zabrání při spiknutí proti králi Thorondárovi v souboji s vrahem, kapitánem Dargonem, vraždě krále; Dargon se v zápalu boje přiznává i k vraždě Arantara; umírá Formwestův bratr Faroth, jenž brání Thorondára vlastním tělem; všichni spiklenci jsou popraveni
- Formwestovi je za statečnost v boji povýšen dosavadní erb na svisle půlený
- po smrti Thorondára v roce 1093 a nastanuvšímu bezvládí a občanské válce v roce 1096 je po dobytí Thoronhangu nucen Formwest s ostatními členy Královské rady se na dlouhou dobu skrýt
- jako poslední žijící člen Královské rady krále Thorondára v roce 1167 po dlouholetém pátrání po královských insigniích s ostatními členy Královské rady svolává potomky slavných rodů, aby pomohli obnovit království
- Formwest znovu prokazuje věrnost království, když pod jeho vedením vítězí rytíři v bitvě na Thoronhangu dne 26. cervethu
- 1. urui pak král Tardoru, pan Pif z Ceberu, přijímá z jeho rukou Estelirův královský meč a ujímá se vlády v zemi
- za své činy při Dór Dínenském tažení mu král daroval panství Nuvinvar a stanovil ho vrchním zbrojířem
- v cervethu roku 1171 ho Král pověřil vrchním velením královských vojsk
- v roce 1172 se zúčastnil bitvy o hrad pana Wessiho
- za tažení proti Aeliner v roce 1173 získal titul správce královského sídelního města Tiris
- v roce 1174 vedl výpravu tardorských za živou vodou a do bitvy proti pavoukům
- za významné přispění k odhalení tajemství rytířského řádu Manturi, sestrojení vah a uspíšení dodávky zbraní pro rytíře získal v roce 1175 jako klenot erbu zlatý meč
Rod Dúthorona
Vlastní sídelní hrad a panství Targon. V erbu mají dvě šikmá břevna, horní stříbrné, dolní zlaté na zeleném podkladě, v pravém horním rohu je zlatý prsten člena královské rady, v levém dolním stříbrná runa S z angerthasu.
Mardil z Targonu, člen královské rady, strážce královské pečeti, velmistr hraničářů
- Dúthoronův otec
- narozen 978
- od roku 1047 královský rádce krále Thorondára
- 1052 se vyznamenal v bitvě u Větrova (vylepšuje se rodový erb)
- 1095 vážně raněn při obraně Tirdilu, přesto se mu podařilo uprchnout
- 1096 prchá z Thoronhangu na své sídlo (Targon)
- účastní se pátrání po královských insigniích
- zemřel 1112 (dožil se 134 let)
Belelir z Targonu, mistr hraničář
- Dúthoronův mladší bratr
- narozen 1085 (je mu 82)
- již 3 roky dlí někde v cizině – nejsou o něm zprávy
Dúthoron z Targonu
pán Milgondu a Nimfredu; člen královské rady, velmistr hraničářů a strážce svitků a map, vrchní správce královských dolů, správce jižní části Dór Dínen. (Z******1) x
- narozen 1080
- po smrti otce od r. 1112 nosí titul a prsten královského rádce
- pokračuje v jeho práci s ostatními členy královské rady
- panství Milgond dostal za služby koruně v době temna a panství Nimfred za udatné činy vykonané při vojenském tažení do Dór Dínen
- v cervethu roku 1171 ho Král pověřil vrchním správcem královských dolů
- v roce 1172 se zúčastnil bitvy o hrad pana Wessiho
- za svou účast v tažení proti Aeliner v roce 1173 získal titul správce jižní části Dór Dínen
- v roce 1174 byl s ostatními rytíři v Dór Dínen pro živou vodu a bojoval s pavouky ve skalách severně od města Avarth
- v roce 1175 se zúčastnil hledání rytířů ztracených v Dór Dínen. Za těžké zranění, které utrpěl otrávenou dýkou při zajišťování ústupu tardorských vojsk před nenadálým útokem divokých lidí, a za hledání surovin pro léčivý lektvar dostal jako klenot do erbu zelenou dýku
Rod Nildorwen
Vlastní sídelní hrad a panství Minas Alda. Erb má vodorovně půlený, v horní polovině je zlatý prsten člena královské rady na červeném podkladu, v dolní je černý drak (symbol zvědů) na zlatém podkladě.
Beregond z Minas Alda, člen královské rady, kapitán královských oddílů
- otec Nildorwen
- narozen v roce 948; od roku 1038 královský rádce krále THORONDÁRA (bylo mu 80); 1052 (ve 104 letech) se vyznamenává v bitvě u Větrova (již jako kapitán)
- 1073 se žení, bere si paní Haithwelin, po 13ti letech se jim narodí Nildorwen
- 1087 umírá paní Haithwelin
- 1092 si Beregond bere elfku Winëtwiel, po 3 letech se jim narodí dcera Elinëtwin
- Beregond umírá při obraně hradu Thoronhang proti vzbouřencům v roce 1096
- účastní se pátrání po královských insigniích
Winëtwiel z Lindonu (elfka)
- odchází roku 1107 se svou dcerou Elinëtwin k příbuzným do Lindonu, kde žijí dosud
Nildorwen z Minas Alda,
paní Lithtaru a Polevska; člen královské rady, velmistr zvědů a strážce Královského meče, vrchní správce královské pokladny, správce královského města Tolbar. (Z******1)
- narozena 1086
- od roku 1107 zůstává jedinou paní na Minas Alda a přebírá erb a prsten člena královské rady
- za věrnost královské koruně v době temna dostala od Krále Pifa panství Lithtar
- za vykonané služby pro Tardor při vojenském tažení do Dór Dínen jí bylo darováno panství Polevsko
- v cervethu roku 1171 ji Král pověřil funkcí vrchní správce královské pokladny
- v roce 1172 se zúčastnila bitvy o hrad pana Wessiho
- za svou účast v tažení proti Aeliner v roce 1173 získala titul správce královského města Tolbar
- tažení za živou vodou v roce 1174 se zúčastnila pouze na samotném závěru
- v roce 1175 získala za přispění k odhalení tajemství rytířského řádu Manturi a za prozkoumání jeskyně u skalní brány jako klenot erbu zlatý šíp (znak zaniklého řádu)
Rod Ilinwë
Vlastní sídelní hrad a panství Draug Minas. Erb má čtvrcený, v pravé horní části je zlatý prsten člena královské rady na modrém poli, levá horní čtvrtina je svisle rozdělená, vpravo červená, vlevo zlatá. Pravá dolní čtvrtina je rovněž svisle půlená, vpravo červená, vlevo zlatá, v levé dolní čtvrtině je zlatá runa Č z angerthasu na modrém poli.
Borondir z Draug Minas, člen Královské rady
- narozen v roce 999, syn Aglariona a Eärwen
- v roce 1030 po dlouhé nemoci umírá Aglarion a Borondir se stává jeho nástupcem v Královské radě, po smrti krále Nóminára je jeho nástupcem králem Thorondárem potvrzen ve svém úřadě
- těžce raněn v bitvě u Větrova v roce 1052 v tažení tardorských a arthedainských proti vojskům Rhudauru
- v roce 1082 se v 81 letech žení; jeho ženou se stává paní Aradhel z Minas Lóm
- v roce 1092 narozena Ilinwë, dcera Borondira a Aradhel
- umírá při obraně Thoronhangu v roce 1096
Ilinwë z Draug Minas,
paní Minas Lóm a Aldturu; členka Královské rady a strážce Královské zástavy, správce královských měst Aglar a Iaurthon. (Z******1) x
- narozena 1092, dcera Borondira a Aradhel
- při přepadení hradu Thoronhangu v roce 1096, při němž umírají její rodiče, pán Borondir a paní Aradhel, je zachráněna zbytkem Královské rady
- je vychována panem Mardilem z Targonu
- pan Mardil jí před svou smrtí v roce 1112 dává prsten člena Královské rady, jenž nosil pan Borondir (její otec), a ustanovuje ji členem Královské rady
- mladá Ilinwë spolupracuje s ostatními členy rady na znovunastolení míru v Království
- za tyto služby jí král po své korunovaci daruje panství Minas Lóm
- při Dór Dínenském tažení v roce 1168 si vysluhuje svými činy panství Aldtur
- v cervethu roku 1171 ji Král pověřil správcovstvím nad městem Aglar
- v roce 1172 se zúčastnila bitvy o hrad pana Wessiho
- za svou účast v tažení proti Aeliner v roce 1173 získala titul správce královského města Iaurthon
- v roce 1174 se zúčastnila hledání živé vody
- v roce 1175 byla těžce zraněna při dobývání hradu Faskalon a král jí za to udělil jako klenot erbu tři pera rodových barev
Rod Mellona
Vlastní sídelní hrad a panství Ringost. V erbu má šikmo položenou stříbrnou hůl, v jejichž hlavici je angerthasem napsaná runa D (získanou za nalezení dvou run a za vedení celé skupiny při hledání severní části artefaktu), v pravém horním rohu je zlatá runa O (psaná též angerthasem), v levém dolním rohu je zlatý prsten člena Královské rady, vše na černém poli.
- otec Eiring byl správce pana Hunthora z Aldbaru
- při nepokojích po rozpadu království je v roce 1118 dobyto hlavní sídlo panství, přičemž oba rodiče umírají
- Mellona zachraňuje pan Hunthor a ujímá se jeho výchovy
- pan Hunthor umírá v roce 1141
Mellon z Ringostu,
pán Milbaru, Minas Hím a Aldbaru; člen Královské rady, velmistr magie, strážce Minas Anwar, správce severní části Dór Dínen. (*****4) xx
- narozen 10. girithronu 1118
- v roce 1145 odchází s obchodními karavanami z Tardoru, v roce 1165 se vrací do Tardoru, kde se snaží najít své příbuzné
- při tomto pátrání se seznamuje s Formwestem, který ho vyzývá k připojení k odvážlivcům snažícím se o obnovu království
- při bojích za obnovu království byl těžce raněn na dlouhých schodech hradu Tarlalmir; při královském turnaji před volbou nového krále získal titul nejlepšího střelce královského turnaje
- funkci člena královské rady mu přidělil král Pif z Ceberu po své korunovaci
- při vojenském tažení do Dór Dínen si svými skutky vysloužil panství Minas Hím
- cervethu roku 1171 ho Král pověřil funkcí Strážce pahorku Minas Anwar
- v roce 1172 se zúčastnil bitvy o hrad pana Wessiho
- za svou účast v tažení proti Aeliner v roce 1173 získal titul správce severní části Dór Dínen
- za těžké zranění, které utrpěl na hradě Faskalon, když čelil přesile pouze svou holí, mu král v roce 1175 udělil jako klenot erbu černou hůl