Rytíři « Tardor

Rytíři

Pan Galdor z Loksiru, pán Lithladu, Lómrosu, Eregondu, Severního Nín-In-Eilph a Jižního Brenthilladu člen osobní královské stráže, zástupce vrchního velitele vojsk Tardoru, vrchní velitel knížecích vojsk Dór Dínen, velitel královské námořní flotily a nejvyšší tardorský rekvírent, nositel řádu stříbrné perly, mistr bojovník, alastar hraničář.

(*****12+++) †††AC (27+++)

Titul a erb – červenou ruku držící meč umístěnou na stříbrném poli získal v roce 1169 za vítězství v královském turnaji jednoručním mečem a štítem, který byl pořádán na soustředění vojsk Dór Dínen. Během vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice se zasloužil o prolomení spodní brány hradu Fuinbar při jeho dobývání.

V roce 1171 významě přispěl k výrobě dračího šípu a král mu za to přidělil panství Lithlad s vesnicí. Také byl králem pochválen za hrdinný útok na kostlivce při dobývání podzemního města Imbardum a za vedení útoku na poslední obranu mága. V turnaji opět obsadil první místo v boji s mečem a štítem.
V roce 1172 prokázal hrdinství při dobývání hradu Hangond a byl jmenován členem osobní královské stráže. O rok později prolomil obranu věže hradu Rómen Dór a král mu za to přidělil panství Lómros. Za těžké zranění, které utrpěl před třetí palisádou hradu Gorlad, mu bylo přiznáno dědičné právo. Potřetí zvítězil v boji s jednoručním mečem a štítem při královském turnaji a získal tak kouzelnou dýku.
V roce 1175 mu král Pif za činy vykonané pro království udělil panství Eregond s podmínkou, že zajistí, aby po dobu 5 let nikdo nevstoupil na horu Eregond bez povolení krále Tardoru. Dále ho jmenoval vrchním velitelem knížecích vojsk Dór Dínen. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
Za příkladné rytířské chování, činy a skutky vykonané pro království během vojenského tažení proti Lifterovi a za vedení útoku na hrad Remmirath v roce 1177 mu byl do erbu přidán výjimečný klenot v podobě zlatého lva s červenou zbrojí.
V roce 1179 mu za činy vykonané pro království královská rada jménem krále přidělila panství Severní Nín-In-Eilph a jmenovala ho zástupcem vrchního velitele královských vojsk. Byl mu také uložen úkol vybudovat mohylu v místě, kde padl poslední potomek Estelenova rodu. V témže roce se umístil na třetím místě velkého královského turnaje. V roce 1180 přispěl k nalezení ingrediencí pro zničení půlnočního žezla.
V roce 1181 získal pochvalu od krále za vedení tardorských vojsk při obnově síly v meči, za těžké zranění, které utrpěl od duchů na hradišti Grathos získal panství Jižní Brenthiliad. Za prolomení hlavní brány hradu Toltariante, získání škeblí z hluboké vody a nalezení jednoho z klíčů Cardarova hrobu na plovoucím ostrově mu král povýšil podkladovou tinkturu erbu ze stříbrné na zlatou. Pan Galdor se rozhodl toto povýšení zatím nevyužívat. Od královské rady obdržel pochvalu za znalost historie a řešení složitých problémů.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.
V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče, za absolvování celé cesty, vedení skupiny s druhým nejvyšším počtem získaných perel a osobní nalezení 3 perel mu král udělil řád stříbrné perly. Za příkladné vedení vojska v bitvách proti Kimlinovi z Harsoru a oddílům lapků, za těžké zranění, které utrpěl při dobývání jeho posledního úkrytu v Gabil Gundu, za přílišnou zuřivost v bitvách, a za objasnění průběhu bitvy u východního lesa byl jmenován velitelem královské námořní flotily. Za příkladnou péči o zásobení vojska koblihami mu byla udělena funkce nejvyšší tardorský rekvírent a zároveň mu král uložil povinnost zřídit pekárnu s cukrárnou v časech budoucích u každého tardorského vojenského ležení.
V roce 1195 se významně podílel na tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Král mu za to udělil velkou poctu.

Pan Wessi z Hangondu, pán Nandsulu Jižího a Východního Nín-In-Eilph, vykonavatel královského soudu, hlavní královský posel, královský lovčí vlků a žraloků, kapitán královských lučištníků a správce královského města Ondost, nositel řádu stříbrné perly, mistr zvěd.

(****9++) †† C (21++)

Titul a erb – černý kosý meč zkřížený s černou šikmou pochodní na stříbrném podkladě získal v roce 1171 za nalezení stříbrné žíly v dolech Kibil-Zaram, nalezení meče se svitkem u vypuštěného rybníka na panství Brtník a za nalezení pavoučí jeskyně. Byl také králem pochválen za to, že s panem Gildorem zničili zákeřného obránce Imbardum. V roce 1172 byl těžce raněn kouzlem při dobýání svého hradu obsazeného lapky. Za prokázané hrdinství obdržel panství a vesnici Nandsul. V roce 1173 se zúčastnil tažení do Dór Dínen, na kterém se vyznamenal přesnou střelbou v bitvách a přispěl k sestavení Latiomiru.

V roce 1175 mu král Pif za činy vykonané pro království v letech 1174 a 5 udělil panství Východní Nín-In-Eilph s vesnicí pod podmínkou, že bude udržovat hrničářskou základnu a prohloubí místní rybníky. Dále ho král jmenoval vykonavatelem královského soudu. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
Během tažení proti Lifterovi v roce 1177 se mu podařilo na hradě Remmirath nalézt dvě nejlépe skryté části šifrovacího stroje. Při dobývání hradu čaroděje Liftera se významě podílel na stavbě dobývacího katapultu. Za tyto a další skutky mu Král Pif udělil klenot do erbu v podobě černého vlka s červenou zbrojí.
V roce 1179 mu za činy vykonané pro království královská rada jménem krále přidělila panství Jižní Nín-In-Eilph a jmenovala ho hlavním královským poslem. Byl mu také uložen úkol vybudovat mohylu v místě, kde padl poslední potomek Estelenova rodu. V roce 1180 se zasloužil o nalezení ingrediencí pro zničení půlnočního žezla.
V roce 1181 utrpěl na vnitřních schodech věže Toltariante těžké zranění a do života jej přivedlo až magické oživení, král mu za toto hrdinství udělil dědičné právo. Za nalezení svitku skrytého v šifrovacím stroji a za přežití útrap cest ho navíc jmenoval královským lovčím vlků a žraloků.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.
V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče. Za spolupráci během cesty, získání druhého nejvyššího počtu perel a osobního nalezení nejlépe ukryté perly mu král udělil řád stříbrné perly. Za péči o plný žaludek svěřené lůzy během Cesty koruny a meče navzdory vlastním obtížím a za vysokou úspěšnost střelby během celého tažení proti lapkům Kimlina z Harsoru mu král udělil právo postavit na panství Nin-In-Eilph hrad. Za vítězství v Královském turnaji ve střelbě mu byl povýšen klenot erbu na vlka s červenou zbrojí proklátého stříbrným šípem.
V roce 1195 se zúčastnil tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za přesnou střelbu při dobývání hradu Onorist a Rondur ho král Tardoru ustanovil kapitánem královských lučištníků a uložil mu úkol zvýšit střeleckou přesnost všech rytířů, zvláště pak mágů. Král doporučil tento úkol splnit na mimořádném cvičení Královských vojsk. Za velké zásluhy při plnění úkolů byl pak jmenován správcem Královského města Ondost.

Pan Orias z Altabaru, pán Medvědí, Eredainy, Severního Romen Dór, Severního Roimundu a Východního Dariusu, (strážce Anna Astaldonu), strážce černé svíce ze svatyně valar, královský diplomat a vypravěč pohádek, rektor Tardorské univerzity v Tirisu, správce knížecího města Rhůnfal, nositel řádu stříbrné perly, mistr magie.

(16++++) ††††C (17)

Titul a erb – zlatou bránu na černém poli získal v roce 1167 za těžké zranění, které utrpěl při dobývání brány hradu Thoronhang. Na sněmu mágů byl zvolen velmistrem cechu, tuto funkci později předal panu Mellonovi. Král jej po své korunovaci ustanovil strážcem artefaktu Anna Astaldon. Za nalezení Arnorských perel, trpasličího dolu a Dordajského listu a za nabrání vody z dračích močálů v Cuthalionu obržel roku 1168 panství Medvědí s vesnicí a bylo mu odpuštěno, že vhodil do ohně pečeť s klíčem od truhličky nalezené na Iaurbaru v Dór Dínen. Za hrdinství v bojí s kostlivci a rozluštění zaklínadla dostal panství Eredaina s hradem a vesnicí. V roce 1168 se také oženil s paní Gudrun z Landaldy.

V roce 1169 se zúčastnil úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Na rozkaz krále koordinoval útok na hrad Fuinbar a s učedníkem Welliarem rozluštil šifrovaný svitek z fuinbarského archivu.
Za to, že v roce 1171 vedl přípravy výroby dračího šípu mu byl do pravé poloviny erbu přidán zlatý svitek na modrém poli, levá polovina erbu zůstala nezměněna. Byl také králem pochválen za to, že s panem Welliarem vedli útok na spodní bránu Faskalonu.
V roce 1173 se vyznamenal při hledání tajných slov Latiomiru a sestavování tras a byl proto ustanoven zástupcem království při diplomatických jednáních. V hluboké podzemní chodbě získal mocnou magickou hůl. V roce 1174 se zúčastnil hledání živé vody a vymyslel šifrovací nástroj.
V roce 1175 získal za hrdinství při obraně hradu Faskalon a zejména za velký přínos ke zdárnému průběhu výpravy dědičné právo a titul královského vypravěče pohádek. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
Za činy a skutky vykonané pro království během vojenského tažení proti Lifterovi v roce 1177 mu bylo Králem Pifem přidáno panství Severní Romen Dór v Dór Dínen a udělen klenot erbu v podobě mágovského klobouku.
Za hrdinství při tažení v roce 1179, za cestovatelské poznatky z mládí, za nalezení magické truhlice na vrchu Pechte a za dvě těžká zranění, která utrpěl v boji s kostlivcem při hledání Atoli a v bitvě s nemrtvými na Mohylovém vršku získal panství Severní Roimund s hradem a vesnicí v Dór Dínen a klenot erbu mu byl povýšen na zlatou hořící svíci. V roce 1180 přispěl k nalezení půlnočního žezla, přitom se vyznamenal odvážným útokem na zmije u studny hradu Rammirath.
V roci 1181 utrpěl kouzlem smrti na hradišti Grathos při bitvě s duchy a jejich sluhy těžké zranění a jen vzácná živá voda jej uchránila od jisté smtri, za to byl jmenován strážcem černé svíce ze svatyně Valar, za skvělé zeměpisné znalosti a přesné seslání kouzla smrti byl králem vyslán na studijní stáž do Cardolanu aby prohloubil své magické schopnosti.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu, kde se mu podařilo kouzlem oživení uzdravit pana Důthorona, který je mu za to dodnes vděčen.
V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče. Za spolupráci během cesty, získání druhého nejvyššího počtu perel a osobního nalezení jedné perly mu král udělil řád stříbrné perly. Za vysokou úspěšnost při sesílání kouzel jistě podpořenou jeho studijní cestou do Cardolanu a neobvyklou odvahu během bitev (neodpovídající taktice tardorského chumu) ho král jmenoval rektorem Tardorské university v Tirisu s povinností šířit vzdělanost mezi rytíři, luzou I prostým lidem. Za příkladně týmovou spolupráci při řešení záhady zmizelého hrobu mu udělil pochvalu.
V roce 1195 se zúčastnil tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za velké zásluhy během tažení, za nalezení květů Lomisolme, vedení diplomatického jednání s eldar na Eresundaru, vedení magického obřadu vedoucího k nalezení ostatků nardruin včetně vysoce odborné komunikace s Josim mu král přidělil panství východní Darius, jmenoval jej správcem knížecího města Rhůnfal a současně uložil povinnost upravit cestu na Eresundar tak, aby byla vhodná pro návštěvy Krále.

Pan Halgar z Annaostu, pán Formenu, Hereia a Západního Hearnonu, královský lovčí, nositel řádu zlaté perly, mistr hraničář, alastar bojovník.

(*13++) ††AC (16++)

Jako zbrojnoš se v roce 1169 zúčastnil vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Titul a erb – stříbrnou vlčí hlavu na modrém poli získal za udatný boj při dobývání hradu Fuinbar a za zranění, které utrpěl mečem při útoku na jeho horní bránu.

V roce 1171 odvážně slanil orlí stěnu hájenou útočnými dravci a bylo mu za to přiděleno panství Formen s vesnicí. Za hrdinný výstup na hradební zeď Faskalonu a zranění, které přitom utrpěl, získal do erbu černý obojek se zlatými hřeby. Za výborné umístění ve všech disciplinách královského turnaje získal panství Hereia s vesnicí.
V roce 1172 se vyznamenal při dobývání hradu Hangond a obdržel pochvalu od krále. Za obtížné hledání tajného slova Latiomiru v živlu vody mu král v roce 1173 přidělil k erbu přilbici s klenotem pravé černé ruky. Za vítězství v královském turnaji ve střelbě z luku získal kouzelný prsten s temným kamenem, který pochází z pokladu krále Cardolanu. V temných pohřebních kobkách získal magický talisman štěstí. V roce 1174 se zúčastnil výpravy pro živou vodu.
V roce 1175 byl unesen lapky, protože při hlídce porušil nařízení královské rady, přesto však ho král Tardoru za činy vykonané pro království jmenoval správcem knížecího města Minaló a uložil mu povinnost zlepšit úroveň zdejších krčem. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost. Tažení proti Lifterovi v roce 1177 se nezúčastnil.
Za hrdinné skutky, které vykonal při hledání Atoli v roce 1179 mu bylo uděleno dědičné právo. V témže roce zvítězil ve velkém královském turnaji a získal skleněný pohár. V roce 1180 se účastnil části tažení za zničením půlnočního žezla, do bojů však již nezasáhl.
V roce 1181 přispěl k obnově síly v meči a vyznamenal se skolením bílého jelena, za což byl jmenován do funkce královského lovčího.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.
V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče. Za dosažení plného počtu perel a osobní získání pěti perel získal řád zlaté perly. Za to, že ani utrpěné kouzlo ochromení mu nezabránilo v chycení hledaného kapsáře na hradě Angrelearos a za nalezení zraněného sluhy paní Falmarin v neprůchodném skalním bludišti mu král přidělil panství Západní Hearnon v Dór Dínen. Za nalezení skrytých dveří do vězení v Gabil Gundu mu pak povolil na tomto panství vystavět kamenný hrad.
V roce 1195 se zúčastnil tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Při ničení vejce byl vybrán, aby jej rozťal starodávným kopím. Za významné přispění ke zdaru tažení, zvláště za hrdinný pobyt v pijavicových bažinách při magickém obřadu mu král přidělil panství Západní Nanduhirion a uložil povinnost vybudovat a udržovat stezku pro kupecké povozy mezi všemi svými panstvími. Dále mu za úspěšné vedení historicky první námořní bitvy v Nandorionském kraji do klenotu erbu přidal stříbrné pádlo.

Paní Maisi z Brtníku, paní Formenturu, Ramsarnu, Orod Tambe a Jižního Roimundu, vrchní královský písař, královský historik, děkanka historických nauk na Tardorské univerzitě v Tirisu, správce královských spižíren, mistr zvěd, alastar hraničář.

(*12++) ††††AC (15++)

Titul a erb – kosmé zlaté lano na černém podkladě získala v roce 1167 za nalezení části artefaktu, ukryté v hlubokých sklepeních hradu Milgond. Král jí udělil výsadu používat královský kočár.

Za nalezení iaurbarského archivu a zničených perlorodek na Tar Iseru jí bylo roku 1168 přidáno panství Formentur s hradem a vesnicí. Za těžké zranění při boji s kostlivci a nalezení zlomeného meče s jménem dávno zapomenutého pána jí byl při tažení v Dór Dínen do erbu přidán šikmý stříbrný zlomený meč. V roce 1169 se zúčastnila úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice.
Za usilovné bádání v historii a sepsání obsáhlého svazku naučného jí král na vojenském tažení proti čaroději Umarthovi roku 1171 přidělil panství Ramsarn s vesnicí. Za velké zásluhy při objevování tajných slov Latiomiru dostala o dva roky později pochvalu od krále a bylo jí povoleno svobodně provozovat živnost papírnickou a písemnictví. Za těžké zranění, které utrpěla na hradě Eregond jí bylo přiznáno dědičné právo. Na vrcholu vysoké hory získala magický artefakt, který odhaluje přítomnost nemrtvých. V roce 1174 se zúčastnila hledání živé vody a s paní Mivít zabila velkou pavoučici.
Na tažení do Dór Dínen v roce 1175 dorazila na jeho samém závěru, neboť ji důležité povinnosti vázaly jinde. V roce 1176 se zúčastnila převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
Za težké zranění, které utrpěla při dobývání hradu Remmirath a další činy a skutky vykonané pro království během vojenského tažení proti Lifterovi v roce 1177, jí Král Pif udělil klenot erbu v podobě zlatého svitku s červenou pečetí. Za vypracování dalšího pokračování Tardorských letopisů byla v roce 1179 jmenována vrchním královským písařem. Za hrdinný boj v magickém kruhu pří získávání Atoli a za to, že velkou měrou přispěla k zdárnému průběhu celého tažení získala panství Jižní Roimund. V roce 1180 se významně zasloužila o zničení magického artefaktu půlnoční žezlo.
V roce 1181 utrpěla těžké zranění na hradišti Grathos při bitvě s duchy a jejich sluhy a získala za to panství Orod Tambe, za systematický přehled historie a přispění ke zdaru tažení byla jmenována královským historikem. Od královské rady obdržela pochvalu za znalost historie a řešení složitých problémů.
V roce 1182 se zúčastnila výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.
V roce 1192 významně přispěla k úspěchu Tardorského vojska při tažení proti Kimlinovi z Harsoru a jeho lapkům a král jí za to jmenoval děkanem historických nauk na Tardorské universitě v Tirisu. Také jí uložil povinnost pomáhat jejímu rektorovi panu Oriasovi z Altabaru v šíření vzdělanosti.
V roce 1195 se zúčastnila tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za významnou pomoc při organizaci Královských hostin ji král ustanovil Správcem královských spižíren v Tardoru i Dor Dínen.

Paní Mivít z Iauriantu, paní Thalionu, Ondo, Coronaré a Severního Thalbaru, kapitán osobní královské stráže, hledač skrytých pokladů, správce knížecího města Ethirion, mistr magie, alastar hraničář.

(15+) ††† AC

Titul a erb – zlatý blesk na modrém poli získala v roce 1167 za to, že ohnivým bleskem prorazila obranu brány při dobývání hradu Thoronhang. Panství Thalion získala jako nejlepší šermíř prvního královského turnaje. Král Pif z Ceberu jí po své korunovaci přidělil funkci člena osobní královské stráže. Za vítězství ve druhém královském turnaji při cvičení vojsk v Tardoru získala panství Ondo.

Za hrdinství při dobývání sídelního hradu panství Rómen Dór v Dór Dínen získala v roce 1168 do erbu kosmé stříbrné břevno. Za těžké zranění při boji s kostlivci a za nalezení posvátného kamene Valegond v Iurbarské hrobce jí byl do levé horní poloviny erbu přidán stříbrný kámen na červeném poli, pravou dolní polovinu vyplňuje zlatý blesk na modrém poli.
V roce 1169 se zúčastnila úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Na skalním ostrohu v údolí Nan curupauredhel nalezla kouzelný Eresundar. V roce 1171 se zúčastnila jednání kruhu rytířů. O rok později prokázala odvahu v boji o hrad Hangond, kde vedla útok na prvním nádvoří a byla za to povýšena do funkce kapitána osobní královské stráže.
Za obtížné hledání tajného slova Latiomiru v živlu vody jí král v roce 1173 povolil užívat k erbu přilbici s klenotem levé černé ruky. Za těžké zranění, které utrpěla na hradě Eregond jí bylo přiznáno dědičné právo. Za vítězství v královském turnaji jeden a půl ručním mečem získala kouzelný prsten se třemi červenými kameny z pokladu krále Cardolanu. V roce 1174 nalezla ve skalní štěrbině lahvičku živé vody a mečem zabila velkou pavoučici.
V roce 1175 dostala pochvalu od krále, za hrdinství při bojích a za podíl na nalezení tří rytířů ztracených v Dór Dínen. Tažení proti Lifterovi v roce 1177 se nezúčastnila.
Za hrdinství při dobývání hradu mága Renara v roce 1179 a za nalezení dvou klíčů od truhlice s magickými nápoji získala panství Coronare. Za vyrobení velmi účinných ohnivých střel pro boj s kostlivci jí byl klenot erbu povýšen na levou černou ruku svírající rudou kouli. V témže roce se umístila na druhém místě ve velkém královském turnaji a získala skleněný pohár.
V roce 1181 slanila k archivu svatyně Valar, odlila černou svíci a lstí získala hvězdy Valerin na hradě Carnevaite a byla za to jmenována hledačem skrytých pokladů s povinností zmapovat je na území Tardoru a Dór Dínen. Za to, že dobrovolně vstoupila do záhrobí, získala tam perlu smrti a osvobodila pana Ossida z náručí krásné valkýry, získala panství Severní Thalbar.
Cesty koruny a meče v roce 1192 a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnila.
V roce 1195 se zúčastnila tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Na závěr tažení jí král udělil výtku za možné hromadné zranění spolubojovníků neřízeným odhozením magické hole při bitvě o hrad Romdur a přikázal vypracovat „standardní operační postup“ pro odkládání magické hole v bitvě. Dále jí však za vysoký přínos ke zdaru tažení, zvláště pak za prohledávání brázdy po dračím plamenu a současné konzumaci Josiho květinek král udělil výsadu sedět v přítomnosti krále. Za vytrvalost při luštění záhady hradů na Lindonské cestě a komunikaci s vilnými ozbrojenci ji ustanovil správcem Knížecího města Ethirion.

Pan Glinel z Dainaeredu, mistr bojovník

(**6+) (15+)

Titul a erb – vodorovně půlený vlnami, v horní polovině stříbrný, v dolní modrý získal v roce 1169 za udatný boj při dobývání hradu Fuinbar, za nalezení svitku při prohledávání tohoto hradu a za vynesení nádobky s ithildinem ze zatopené elfí kovárny pod hradem Urthank. Za vítězství v královském turnaji ve střelbě mu bylo na soustředění vojsk Dór Dínen přiděleno panství Numintur.

V roce 1171 se zúčastnil obrany země před lstivým kouzelníkem Umarthem. Byl králem pochválen za vedení útoku na poslední obranu kouzelníka. V turnaji se umístil na druhém místě v hodu kamenem.V roce 1172 prokázal hrdinství při dobývání hradu Hangond a byl jmenován členem osobní královské stráže.
Za velké zásluhy při hledání tajných slov Latiomiru mu král v roce 1173 přidělil panství Allonde s vesnicí. Za zabití většiny zmijí na hradě Angfalas byla k jeho erbu přidána přilbice s klenotem stříbrné zmije. Za pomoc neznámému rytíři proti přesile nepřátel získal kouzelný roh.
V roce 1175 mu král Pif za činy vykonané pro království v letech 1174 a 5 udělil panství Jižní Faskalon s hradem pod podmínkou, že nechá hrad opravit, zřídí zde trvalou posádku a zajistí bezpečnost Minhiriatské kupecké cesty. Dále ho jmenoval strážcem jižní hranice Dór Dínenského knížectví.
V roce 1176 se vyvázal ze služeb krále, vzdal se svých funkcí a odešel ke svým příbuzným do Lindonu, kde zřejmě dlí dosud. Jeho panství s výjimkou sídelního Dainaeredu byla navrácena pod správu království v roce 1179.
V roce 1195 vyslal král Pif z Ceberu zprávu mistru Berianovi do Harlindonu. V té jej informoval o úspěšném zničení nebezpečného vejce dračice Gorlungë a současně požádal, aby mistr Berian vyhledal pana Glinela z Dainaeredu a tlumočil mu královu prosbou, aby se navrátil do Tardoru a byl k dispozici Královské radě.

Pan Rolan z Amon Carne, pán Jižního Rómen Dór a Východního Ariadoru, vrchní zbrojíř Dór Dínen, správce knížecího města Nidámos, mistr hraničář.

(**6) ††† C (12)

Titul, panství Amon Carne a erb – stříbrné váhy na modrém poli mu v roce 1175 udělil král Pif za hrdinské činy v bitvě na pláních a za odvahu, kterou prokázal na schodech smrti při hledání tajemství rytířského řádu Manturi na Medvědí skále. Za rytířské chování, odvahu a přispění ke zdaru celé výpravy získal také panství Jižní Rómen Dór.

V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost. Za hrdinské skutky vykonané během tažení proti hanebnému Lifterovi v roce 1177 jej Král Pif pověřil správcovstvím knížecího města Nindámos v Dór Dínen.
V roce 1179 mu za činy vykonané pro království královská rada jménem krále přidělila panství Východní Ariador a jmenovala ho vrchním zbrojířem pro knížectví Dór Dínen. Byl mu také uložen úkol vybudovat mohylu v místě, kde padl poslední potomek Estelenova rodu. V roce 1180 přispěl k nalezení ingrediencí pro zničení půlnočního žezla.
V roce 1181 utrpěl před posledním opevněním svatyně Valar těžké zranění, přispěl k rozluštění tajemství klíčů Cardarova hrobu a odlil stříbrnou hvězdu pro svatyni Valar. Za to mu král udělil do klenotu erbu stříbrnou sedmicípou hvězdu. Za těžké zranění, které utrpěl kouzlem smrti na vrcholu věže Toltariante získal dědičné právo.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu a byl při tom těžce zraněn v boji s vodním ještěrem.
Cesty koruny a meče v roce 1192 a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnil. Tažení v roce 1195, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno, se přímo nezúčastnil, ale přesto významně pomohl k jeho zdaru.

Pan Gildor z Vanima Neldoru, Pan Gildor z Vanima Neldoru, pán Eithelu, Lothbaru a Východního Taur en Farothu, člen osobní královské stráže, správce královského fraucimoru, mistr zvěd.

(10+++) †††

Titul a erb – zlatou kostku na modrém poli – získal v roce 1167 za to, že v bouři objevil na vrcholu vysoké hory spásný přístřešek pro svou družinu. Panství Eithel získal za těžké zranění, které utrpěl při dobývání brány hradu Tarlalmir. Funkci člena osobní královské stráže mu přidělil král Pif z Ceberu po své korunovaci.

Za hrdinství při boji o hrad na panství Rómen Dór získal do erbu stříbrnou bitevní sekeru s černou násadou. Za zranění při boji proti nemrtvým a za nalezení lebky v Iaurbarské kobce dostal panství Lothbar s vesnicí.
V roce 1169 se zúčastnil úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Za to, že v roce 1171 významně přispěl k výrobě dračího šípu, mu král udělil dědičné právo. Dále byl králem pochválen za to, že s panem Wessim zničili zákeřného obránce Imbardum.
V roce 1173 utrpěl těžké zranění před třetí palisádou hradu Gorlad, když byl omámen mocným nepřátelským kouzlem a vrhl se na své spolubojovníky. Za to mu král přidělil k erbu přilbici s klenotem 3 černých per. Ve skrýši loupežníků získal sadu drahých paklíčů. V roce 1174 se zúčastnil hledání živé vody. Za obětavost, se kterou přes vlastní zranění plnil v roce 1175 všechny úkoly při hledání ingrediencí na léčivý lektvar, obdržel právo postavit si na svých panstvích další kamenný hrad. Tažení proti Lifterovi v roce 1177 se nezúčastnil.
Za nasazení vlastního života při získávání Atoli v Údolí šílenství mu byla v roce 1179 udělena funkce správce královského fraucimoru. V roce 1181 mu byla za pokus o rozšíření královského fraucimoru a za přispění k obnovení síly v meči prominuta povinná kastrace, která je jinak pro výkon této funkce nutná.
V roce 1192 významně přispěl k úspěchu Tardorského vojska při tažení proti Kimlinovi z Harsoru a jeho lapkům a král mu udělil panství Východní Taur en Faroth.
V roce 1195 se zúčastnil první poloviny tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za přínos ke zdaru tažení, zvláště pak za nalezení schránky s návodem na vytvoření dočasné magické brány z Racpeleru mu král polepšil erb tak, že do hlavice sekery přidal černý znak živlu země.

Pan Gláin z Brithoru, pán Lalmiru, Draugwenu, Východního Hísilómé a Severního Hearnonu, královský herold, vrchní podkoní, správce královského města Toro, nositel řádu stříbrné perly, mistr zvěd.

(10+++) † C

Titul a erb – zlatého netopýra na černém podkladě získal v roce 1167 za nalezení části artefaktu v hlubokém podzemním dole na panství Draugor. Titul královského herolda mu přidělil král Pif z Ceberu po své korunovaci. Za vítězství v turnaji při cvičení vojsk v Tardoru mu byl do erbu přidáno stříbrné břevno (původně kosmé, později upraveno na šikmé) vsunuté pod zlatého netopýra.

Za hrdinství při boji s kostlivci v knížectví Dór Dínen dostal v roce 1168 panství Lalmir s vesnicí, za spravení královského kočáru byl králem jmenován vrchním podkoním. V roce 1169 se zúčastnil úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Během dobývání hradu Fuinbar byl těžce zraněn šípy ve skalní průrvě. Po jeho zotavení mu bylo na soustředění vojsk Dór Dínen přiděleno panství Draugwen.
V roce 1171 se zúčastnil vojenského tažení proti čaroději Umarthovi, za hrdinství v bojích a opravy královských kočárů byl ustanoven správcem královského města Toro. V roce 1173 obdržel pochvalu od krále za nalezení trpasličího města Naragdům a za prozkoumání studnice moudrosti.
Klenot erbu v podobě stříbrného klíče neseného černými rohy získal v roce 1175 za rozluštění hlavolamu a otevření kobky se zajatými rytíři. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
Za nalezení největšího počtu součástek šifrovacího stroje a další činy a skutky vykonané pro království během vojenského tažení proti Lifterovi v roce 1177 mu bylo Králem Pifem uděleno panství Východní Hísilómé v Dór Dínen.
V roce 1179 se vyznamenal při hledání Atoli, hrdinně bránil tábor před útokem Renarova vojska a srdnatě bojoval na Mohylovém vršku, král mu za to udělil dědičné právo.
V roce 1181 nalezl ve starém dole panenské železo a obnovil starou kovárnu na oreturském panství, za to mu král udělil právo postavit na panstvích Lalmir a Draugwen hrady pro jeho syny.
V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče. Za absolvování celé trasy, dosažení druhého nejvyššího počtu perel a osobní získání jedné perly získal řád stříbrné perly. Za nalezení vězení princezny Falmarin v Gabil Gundu mu byl klenot erbu povýšen na zlatý klíč, za příkladně týmovou spolupráci při řešení záhady zmizelého hrobu mu byla udělena pochvala.
V roce 1195 se zúčastnil tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za velké zásluhy během tažení, zvláště pak za nalezení dvou vyvěrajících živlů na Amon Alquar a nalezení suché cesty bažinami v údolí Žabí řeky mu král přidělil panství Severní Hearnon s povinností naučit pána Dúthorona a cech hraničářů umění v nalézání stezek vhodných pro Krále.

Pan Mablung z Duinu, pán Landgondu, Východního Gorladu a Severního Minethiosu, správce knížecího města Avarth, nositel řádu zlaté perly, mistr zvěd, alastar hraničář.

(10+) ††† AC

V roce 1169 se zúčastnil úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Titul a erb – svislé černé kladivo na stříbrném podkladě získal v roce 1171 za to, že riskoval svůj život pro království a za těžké zranění, které přitom utrpěl magickým impulsem. Velkou měrou také přispěl k nalezení staré trpasličí kovárny v Gabil-gundu.
V roce 1173 mu král za velké zásluhy při hledání tajných slov Latiomiru přidělil panství Landgond s vesnicí. V roce 1174 se zúčastnil výpravy pro živou vodu. V roce 1175 mu král za rozluštění uzlového písma a za přispění k odhalení tajemství řádu Manturi povýšil erb na polcený s kladivem obrácených barev. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost. Tažení proti Lifterovi v roce 1177 se nezúčastnil.
Za to, že přispěl k nalezení amuletu králeThorondára, za brilantní střelbu zapálenými šípy a za těžké zranění, které utrpěl kouzlem smrti při dobývání hradu mága Renara v roce 1179, získal panství Západní Gorlad a funkci správce knížecího města Avarth. V roce 1180 přispěl k nalezení půlnočního žezla.
V roce 1181 nalezl dvě zlaté hvězdy Valerin na hradě Eithengond a jeden z klíčů od Cardarova hrobu, za to mu bylo povoleno najmout si písaře na zapisování vizí z kouzelného kamene. Král také vyhověl jeho prosbě a vyměnil mu panství Západní Gorlad za Východní Gorlad.
V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče. Za dosažení plného počtu perel a osobní získání dvou perel získal řád zlaté perly. Za objasnění průběhu bitvy u východního lesa a vysoké úsilí při luštění šifry v nočních hodinách, kdy ostatní vojsko již odpočívalo, mu král udělil klenot do erbu v podobě stříbrného zkříženého svitku a psacího brku. Za vítězství v Královském turnaji v boji s jeden a půl ručním mečem získal dědičné právo.
V roce 1195 se zúčastnil tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za velké zásluhy během tažení, zejména za vysokou přesnost při ničení fragmentů zbytku kouzel na Minas Niquis, za nalezení pokladu rodu z Minethiosu, dále za hrdinný pobyt v pijavicových bažinách při magickém obřadu a vedení historicky první námořní bitvy v Nandorionském kraji mu král udělil výsadu používat velký štít pro lepší krytí nejenom v nadcházejících námořních bitvách. Dále za těžké zranění při dobývání hradu Rondur mu přidělil panství Severní Minethios.

Paní Alia z Artarmy, paní Jížního a Západního Minethiosu, správce královského lomu u města Iaurthon, mistr magie.

(9+) †

Titul a erb – stříbrného hada na červeném podkladě získala v roce 1171 za prohledání bahnitého nitra starého mostu na panství Brtník. Byla králem pochválena za to, že s paní Nifredil zničily jednoho z kostlivců v Imbardum.

V roce 1169 se zúčastnila úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Při dobývání hradu byla zasažena kouzlem ochrnutí. Při průzkumu Eresundaru odhalila jeho podstatu.
Za rozluštění tajného písma elfů a objevení jednoho z tajných slov jí v roce 1173 král přidělil panství Gilar s vesnicí. Přispěla také k sestavení tras a ke složení Latiomiru. O rok později, během tažení pro živou vodu do pavoučích slují, jí královská rada za prolomení šifry udělila správcovství královského kamenolomu ve městě Iaurthon a právo vybudovat na panství Gilar kamenný hrad.
V roce 1175 se zúčastnila hledání tří rytířů ztracených v Dór Dínen, byla s dalšímí rytíři zasažena otrávenou dýkou a významě přispěla k vytvoření léčivého lektvaru. Za činy a skutky vykonané pro království během vojenského tažení proti Lifterovi v roce 1177 ji Král Pif udělil panství jižní Minethios v Dór Dínen.
Za hrdinství v boji a těžké zranění, které utrpěla v boji na mohylovém vršku a za přípravu a vedení cesty k nalezení Atoli získala k erbu přilbici s klenotem vodorovné stříbrné kosti.
Tažení v roce 1181 se nezúčastnila a bylo jí králem odňato panství Gilar.
Cesty koruny a meče v roce 1192 a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnila.
V roce 1195 se zúčastnila tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za velký přínos ke zdaru tažení, zvláště za vedení a systematickou práci při řešení úkolů pro všechny skupiny jí král udělil panství Západní Minethios. Dále za urputnost při hledání neobvyklých, a ne zcela rytířských řešení hádanek jí udělil dědičné právo. Za podstoupení vlivu dračího vejce s nebezpečím ztráty vlastního života jí pak udělil výsadu remcat i když hovoří sám král.

Paní Nifredil z Tarmy, paní Orod Naugh a Oreturu, správce Královského města Lalme, nositelka řádu stříbrné perly, mistr magie, alastar hraničář.

(8++) ††† AC

Titul a erb – zlatý svitek na modrém poli – získala v roce 1168 na tažení v Dór Dínen za přeložení rozsáhlého mágova deníku do obecné řeči. Za těžké zranění, které utrpěla při boji s kostlivci a za vyřčení kletby, která uvrhla ducha do hlubin Ardy, získala panství Orod Naugh s hradem a vesnicí.

V roce 1169 se zúčastnila úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Na turnaji pořádaném v tomto roce v Dór Dínen se umístila na 3. místě v soubojích s dlouhým mečem.
Za to, že v roce 1171 riskovala svůj život pro království a za těžké zranění, které při tom utrpěla magickým impulsem, dostala černý znak živlu ohně do svitku na erbu. Dále byla králem pochválena za to, že s paní Aliou zničily jednoho z kostlivců v Imbardum.
Za těžké zranění, které utrpěla v roce 1173 při pronásledování nepřátel pod hradem Gorlad, jí bylo přiděleno panství Oretur.
V roce 1174 se zúčastnila výpravy pro živou vodu.
V roce 1175 se zúčastnila tažení do Dór Dínen a obdržela pochvalu za přispění k odhalení tajemství rytířského řádu Manturi. V roce 1176 se zúčastnila převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost. Tažení proti Lifterovi v roce 1177 se nezúčastnila.
V roce 1179 se omluvila z jarního jednání kruhu rytířů ani se nezapojila do bojů proti mágu Renarovi, protože očekává narození potomka. Účastnila se jen závěrečné ceremonie a hostiny. V roce 1180 se zúčastnila části tažení za zničením půlnočního žezla, do bojů však nezasáhla.
Na tažení v roce 1181 se z důvodu svého požehnaného stavu účastnila pouze závěrečné hostiny.
V roce 1192 se zúčastnila Cesty koruny a Meče a král jí proto udělil řád stříbrné perly. Za vysokou úspěšnost při sesílání kouzel (navzdory odkládání hole do vzrostlého porostu) a neobvyklou odvahu během bitev s oddíly Kimlina z Harsoru, jí král udělil dědičné právo. Za vysoké úsilí při luštění šifry v nočních hodinách, kdy ostatní vojsko již odpočívalo jí dále udělil klenot erbu v podobě tří zlatých per.
V roce 1195 se zúčastnila první poloviny tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za velký přínos ke zdaru tažení zvláště za omezující fyzické zranění byla jmenována správcem Královského města Lalme s povinnosti okamžitého dokončení královské jižní cesty a vybudování Královského polního lazaretu.

Pan Ingwë z Calen Coranu, pán Severního a Jižního Gorladu, člen královské osobní stráže, vrchní velitel posádky hradu Tirdil, nositel řádu stříbrné perly, mistr bojovník.

(7+++) ††† C

Do Tardoru přišel v roce 1176 z Arthedainu, kde byl vojákem v oddílech krále Celepharna. Titul a erb – stříbrnou krokev na modrém poli získal v roce 1177 za významný podíl na objasnění původu černokněžníka Liftera a za těžké zranění utrpěné při dobývání hradu Remmirath, kde byl jedním z prvních, kdo prolomili hradní bránu. Velkou měrou se podílel stavbě dobývacího stroje, král Pif mu za to udělil právo si postavit na svém panství kamenný hrad.

Za příkladné hrdinství v bojích během tažení proti mágu Renarovi v roce 1179, za těžké zranění kouzlem smrti při bitvě na Mohylovém vršku a za poražení velmistra bojovníků byl ustanoven členem královské osobní stráže a vrchním velitelem posádky královského hradu Tirdil; Současně mu bylo přiděleno panství Severní Gorlad s hradem a uložena povinnost zřídit zde trvalou posádku.
V roce 1181 utrpěl na hlídce pod svatyní valar těžké zranění, za což obdržel od krále dědičné právo. Za nalezení archivu svatyně, kouzlo ochromení, které ho zasáhlo na hradě Eithengond a za dlouhé lovení škeblí v ledové vodě jezera mu král přidělil klenot v podobě stříbrné škeble.

V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.

V roce 1192 se zúčastnil Cesty koruny a meče. Za spolupráci během cesty, získání druhého nejvyššího počtu perel a osobního nalezení jedné perly mu král udělil řád stříbrné perly. Za příkladné vedení a stanovení strategie v bitvě s lapky Kimlina z Harsoru na opuštěném hrádku mu král přidělil panství jižní Gorlad v Donr Dínen. Za příkladně týmovou spolupráci při řešení záhady zmizelého hrobu mu udělil pochvalu.

Tažení v roce 1195, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno, se přímo nezúčastnil, ale přesto významně pomohl k jeho zdaru.

Pan Egon z Landbaru, pán Západního a Severního Brenthilladu, nositel řádu stříbrné perly, mistr hraničář. (7++) ††† C

Titul a erb – šikmý stříbrný palcát na černém poli získal v roce 1173 za těžké zranění, které utrpěl od nemrtvých v bitvě na hradě Eregond v Dór Dínen. Nalezl také jedno z tajnách slov Latiomiru a byl přitom dočasně oslepen kouzlem. V roce 1174 se zúčastnil výpravy pro živou vodu.

V roce 1175 byl těžce raněn při osvobozování pana Halgara a obdržel od krále pochvalu za nalezení truhlice ve které se ukrývalo tajemství řádu Manturi. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
V roce 1177 během tažení proti Lifterovi významně pomohl při hledání skryté pracovny mistra Dorlase na hradu Milgond, za což mu Král udělil Dědičné právo. V roce 1179 se zúčastnil jarního jednání kruhu rytířů, ale v době letního konfliktu s mágem Renarem byl na cestě do Haradu. V roce 1180 přispěl k nalezení půlnočního žezla.
Za sesbírání vosku černé svíce ve svatyni Valar a za významný přínos k odhalení Cardarova odkazu mu v roce 1181 udělil král k erbu klenot v podobě stříbrného stromu. Od královské rady obdržel pochvalu za znalost historie a řešení složitých problémů.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.
V roce 1192 se účastnil Cesty koruny a meče, při kterém osobně získal šest perel (nejvíce ze zúčastněných rytířů) a byl mu udělen řád stříbrné perly. Za svéhlavé chápání společné bitevní taktiky při boji s loupeživými oddíly Kimlina z Harsoru mu král uložil povinnost vykonat na vlastní náklady studijní cestu do Arthedianu za účelem prostudování spisů generála Taktikuse. Za aktivní střelbu během celého tažení a za příkladně týmovou spolupráci při řešení záhady zmizelého hrobu mu pak král udělil panství západní Brenthillad v Dór Dínen.
V roce 1195 se zúčastnil tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za těžké zranění ohnivými střelami při dobývaní hradu Rondur mu král udělil panství Severní Brenthillad.
Dále za velký přínos ke zdaru tažení, za obětavé zničení jednoho z magických fragmentů na Minas Niquis a nalezení kamenů mistra Dorlase mu udělil právo postavit kamenný hrad na svém sídelním panství Landbar. Nakonec obdržel od krále pochvalu za velkou obětavost a pomoc ostatním rytířům i lůze během celého tažení.

Pan Welliar z Herealdu, mistr magie

(6++) †††

Titul a erb – vodorovnou stříbrnou střelu na červeném poli získal za těžké zranění šípem, které utrpěl v horní bráně hradu Fuinbar při jeho dobývání v roce 1169 během tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice. Na tomto tažení s mistrem Oriasem rozluštili šifrovaný svitek z fuinbarského archivu. K jeho povýšení do stavu rytířského také napomohlo vítězství v boji dlouhým mečem na královském turnaji v Dór Dínen 1169.

V roce 1171 významně přispěl k vyrobení dračího šípu a získal za to panství Vanima Ondor s vesnicí. V turnaji obsadil první místo v souboji dlouhým mečem. Byl králem pochválen za to, že s panem Oriasem vedli útok na spodní bránu Faskalonu.
V roce 1172 byl těžce raněn kouzlem při dobývání hradu Hangond, za prokázané hrdinství obdržel panství a vesnici Mastor. Za velké zásluhy při objevování tajných slov Latiomiru mu byla v roce 1173 udělena pochvala krále.
V roce 1175 se vyznamenal stopováním lapků a dokonalým maskováním utrpěl však přitom těžké zranění, měl také významný podíl na pátrání po ztracených rytířích. Za to dostal jako klenot erbu černou a stříbrnou kapradinu. V roce 1176 se zúčastnil převzetí zásilky pro arthedainského krále Celepharna a vyhnání lapků z hradu Ringost.
Během vojenského tažení proti Lifterovi v roce 1177 sestavil a sám vedl brilantní řeč před Králi Cardolanu a Arthedainu, které tak přesvědčil o marnosti jejich sporu. Za to a za další významné činy vykonané pro království mu bylo uděleno dědičné právo a panství Severní Hearnon v Dór Dínen.
V roce 1179 nedorazil na jarní jednání kruhu rytířů ani se nezapojil do bojů proti mágu Renarovi. Účastnil se jen závěrečné ceremonie a hostiny. Protože také v roce 1181 dorazil pouze na závěrečnou hostinu, bylo mu králem odebráno panství Severní Hearnon.
Cesty koruny a meče v roce 1192 a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnil. Protože se nezúčastnil ani tažení v roce 1195, byla mu odňata panství Vanima Ondor a Mastor.

Paní Paní Tinwen z Gilaru, paní Východního Brenthilladu, nositelka řádu stříbrné pely, mistr magie.

(6) ††

Titul a erb – svislou zlatou kost na modrém poli získala v roce 1192 za odvážné slaňování a za těžké zranění, které utrpěla při boji s kostlivci v mrtvých houštinách ve vesnici Draugwen. Za vysoké úsilí při luštění šifry v nočních hodinách, kdy ostatní vojsko již odpočívalo a za nalezení vězení princezny Falmarin v Gabil Gundu jí bylo přiznáno právo postavit na panství Gilar kamenný hrad. V témže roce se před tím zúčastnila Cesty koruny a meče. Za zvládnutí celé cesty, dosažení druhého nejvyššího počtu perel a osobní získání tří perel získala řád stříbrné perly.

V roce 1195 se zúčastnila tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Za těžké zranění, které utrpěla mečem při dobývaní hradu Onorist jí král přidělil panství Východní Brenthillad s hradem. Za velký přínos ke zdaru tažení, zvláště za účast při první námořní bitvě jí povýšil erb na čtvrcený, se svislými zlatými kostmi na modrém prvním a čtvrtém poli a šikmým modrým pádlem na zlatém druhém a třetím poli. Na konec za velkou obětavost a pomoc ostatním rytířům i lůze při řešení všech úkolů a výzev během celého tažení jí udělil do erbu výjimečný klenot v podobě zlatého draka.

Pan Finwë z Arbrtníku, elektronický archivář, mistr hraničář

(3+) ††† C

Titul a erb – vodorovně, hradbou dělený ve spodní třetině černý, v horní části modrý, získal v roce 1177 za to, že se významnou měrou podílel na stavbě dobývacího stroje, který byl nutný k překonání první brány Lifterova doupěte, a při jehož provozu byl těžce zraněn.

Za těžké zranění, které utrpěl v roce 1179 pádem na ostré kůly ve studni při získávání jedné z Atoli, a za hrdinství v bojích získal panství Východní Darius a královskou radou byl pověřen funkcí elektronického archiváře.
V roce 1180 přispěl k nalezení ingrediencí ke zničení půlnočního žezla.
V roce 1181 mu král přidal do horní poloviny erbu zlatou sedmicípou hvězdu za to, že dobrovolně vstoupil do záhrobí, zabil tam duši gorona a přinesl odtud cenné informace. Také významně spolupracoval na lsti, která umožnila získat zlaté hvězdy Valerin z hradu Carnevaite.
V roce 1182 se zúčastnil výpravy do vzdálených končin Minhiriathu.
Cesty koruny a meče a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnil.
Protože se nezúčastnil ani tažení v roce 1195, bylo mu odňato panství Východní Darius.

Pan Orothest z Himgrothu, nositel řádu zlaté pely, bojovník učedník.

(3+) †

Titul a erb – dva zkřížené stříbrné meče na černém poli získal v roce 1192 za příkladné hrdinství v boji a těžké zranění, které utrpěl při dobývání posledního úkrytu Kimlina z Harsoru v Gabil Gundu, až magické oživení panem Oriasem ho přivedlo k životu. V témže roce se před tím zúčastnil Cesty koruny a meče. Za dosažení plného počtu perel a osobní získání dvou perel získal řád zlaté perly. Za příkladnou týmovou spolupráci při řešení záhady zmizelého hrobu mu král udělil pochvalu a za vítězství v Královském turnaji v boji s jednoručním mečem a štítem mu udělil povolení postavit na panství Himgroth kamenný hrad. Tažení v roce 1195 se neúčastnil.

Pan Osid z Iaurelinu, strážce tajemství valkýr, bojovník tovaryš

(3) †††

Titul a erb – kosé stříbrné bojové kladivo na černém poli, získal za nalezení tří Atoli a těžké zranění, které přitom utrpěl.

V roce 1181 utrpěl těžké zranění při dobývání hradu Toltariante, a až magické oživení jej probralo zpět k životu. Projevoval hrdinství v bojích a podílel se na odlití černé svíce, za což mu král přidělil panství Východní Minethos. Dobrovolně vstoupil do záhrobí a hledal perlu smrti, nechal se však okouzlit krásnou valkýrou a vstoupil do valhaly, ze které ho s velkým štěstím vysvobodila paní Mivít z Iauriantu. Za to mu král udělil funkci strážce tajemství valkýr a uložil povinnost sepsat o podsvětí a nebezpečí valkýr varovný příběh pro výstrahu ostatním rytířům.
Cesty koruny a meče v roce 1192 a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnil.
Protože se nezúčastnil ani tažení v roce 1195, bylo mu odňato panství Východní Minethos.

Paní Gilwen z Haradturu, hlavní královský ochutnavač, mistr hraničář

(3) †

Titul a erb – šikmý stříbrný žebřík na černém poli – získala v roce 1167 za to, že jako druhá vstoupila na hrad Thoronhang při jeho dobývání vojsky královské rady. Panství Coron získala za hrdinný sestup na dno hluboké studny na Thoronhangu při hledání posledního dílu artefaktu. Po korunovaci krále Pifa z Ceberu byla ustanovena hlavním královským ochutnavačem.

V roce 1169 se zúčastnila úspěšného vojenského tažení na pomoc Cardolanu při obraně jeho jižní hranice.
V roce 1171 jí bylo přiděleno panství Arien s vesnicí za zranění, které utrpěla pod horním nádvořím při dobývání hradu Faskalon.
V letech 1172 a 1173 se účastnila vojenských tažení na hrad Hangond a do Dór Dínen. Zajišťovala přitom ostrahu vojenských táborů a dohlížela na královský kočár.
V roce 1175 se zúčastnila pouze hostiny na závěr tažení do Dór Dínen, neboť je jinak pověřena výchovou královských potomků.
V roce 1179 se po boku krále zúčastnila jednání kruhu rytířů s Meadrosem z Messacu. Během dalších tažení byla vázána povinnostmi u královského dvora.
Cesty koruny a meče v roce 1192 a následného tažení proti lapkům v severním Tardoru se nezúčastnila.
Protože se nezúčastnila ani tažení v roce 1195, byla jí odňata panství Coron a Arien.

Paní Elestel z Draugoru, paní Severního Súlimonu, královský ochutnavač, hraničář učedník.

(3) †

Titul a erb – stříbrný květ athelasu na zeleném poli získala v roce 1195 během tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Pasována byla za těžké zranění, které utrpěla při dobývání nádvoří hradu Onorist, za nalezení hladomorny na Kovářově hoře, za nalezení Thalvionovy pracovny a za příkladné dodržování královské etikety. Za velkou obětavost a pomoc ostatním rytířům při řešení úkolů a výzev během celého tažení ji král pak přidělil panství Severní Súlimon s hradem. Dále ji pro její přežití první hostiny bez následků jmenoval Královským ochutnavačem.

Pan Drark z Vanima Ondo, člen královské stráže, bojovník tovaryš.

(3) †

Titul a erb – stříbrný most na modrém poli získal v roce 1195 při tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Pasován byl za hrdinství při očišťování kopí, za nalezení skryté schránky se svitky v Nandorionu a za těžké zranění, které utrpěl při prolomení první brány hradu Onorist. Za účast na vodní bitvě v Nandorionském kraji a za hrdinství při dobývání hradu Rondur mu král udělil právo postavit kamenný hrad na svém sídelním panství. Za vítězství v boji s mečem a štítem na Královském turnaji ho jmenoval dalším členem Královské stráže.

Paní Pawien z Mastoru, královský ceremoniář, učedník hraničář.

(2+) †

Titul a erb – stříbrnou kotvu na zeleném poli získala v roce 1195 během tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Pasována byla za rozluštění záhady živlů na Amon Alquar, za těžké zranění, které utrpěla při námořní bitvě s vodními živly v Nandorionu a za fyzické zranění utrpěné při dobývání hradu Onorist. Pro její zvučný hlas jí král jmenoval královským ceremoniářem. Za její příspění ke zdaru tažení a za hrdinství při dobývání hradu Rondur jí byla udělena pochvala.

Paní Linwen z Iantu, nositelka řádu stříbrné pely, hraničář učedník.

(2)

Titul a erb – červenou špici na stříbrném poli získala v roce 1192 za nalezení zraněného sluhy paní Falmarin v neprůchodném skalním bludišti v Angrelearosu. V témže roce se před tím zúčastnila Cesty koruny a meče. Za vedení skupiny, dosažení druhého nejvyššího počtu perel a osobní získání čtyř perel získala řád stříbrné perly. Tažení v roce 1195 se neúčastnila.

Pan Axy z Uinbaru, bojovník tovaryš

(2) ††

Titul a erb – letící stříbrnou volavku na modrém poli získal v roce 1195 při tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Pasován byl za odvahu, těžké zranění, které utrpěl při prolomení druhé brány hradu Onorist a za velký přínos při hledání srdíčka s monogramem v mlýnském náhonu. Za významné přispění ke zdaru celého tažení a za hrdinství při dobývání hradu Rondur, kdy dobrovolně podstoupil kouzlo síla ohně, aby byla proražena nejlépe bráněná čtvrtá brána hradu, byl pověřen správou Královského města Aglar.

Paní Sanwe z Landaldy, učedník zvěd.

(2) †

Titul a erb – zlatou věž na červeném poli získala v roce 1195 během tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Pasována byla za těžké zranění, které utrpěla v bitvě o hrad Onorist, za mnohočetná lehčí zranění magickými fragmenty na Minas Niquis, a za vyřešení přepravy rytířů na ostrov jezera Aelin Oron. Za další přispění ke zdaru tažení a použití královského štítu při klestění cesty kopřivami bez souhlasu majitele se jí král udělil výsadu nosit králi do boje štít.

Pan Quentar z Celeb Aelin, hraničář učedník.

(1++) †

V roce 1192 se zúčastnil tažení proti Kimlinovi z Harsoru a jeho lapkům. Za přispění k úspěchu královských vojsk, za rozsáhlé znalosti bojových taktik kostlivců byl jmenován královským pážetem s právem účastnit se královských hostin. Dále mu bylo uloženo vzdělávat se ve všech uměních tardorských cechů.

Titul a erb – stříbrnou studnu na zeleném poli získal v roce 1195 při tažení, které zastavilo řádění arthedainského vyhnance Ilvahera Hecilora a zajistilo, že nebezpečné vejce dračice Gorlungë nalezené trpaslíky v Modrých horách bylo zničeno. Pasován byl za těžké zranění, které utrpěl při dobývání nádvoří hradu Onorist a za hrdinné slanění pro část dračí šupiny do velmi hluboké studny v zaniklé vesnici a také za to, že se jako první odvážil nabrat dračí krev. Za další přispění ke zdaru tažení a za dodržování ústrojní kázně navzdory rozmarům Anaru mu byla udělena pochvala a poděkování, že si vzal k srdci královská slova o etiketě.