Přišel nový den a s ním nové období Tardoru. Ten špinavý zrádce Irwin byl poražen. Teď je potřeba dosadit na trůn krále! Dopoledne jsme připravili královskou síň. Vedle z chalupy se linula libá vůně pochoutek na závěrečnou hostinu. Brock a Brocar byli jako poslední pasováni na rytíře. Brocar za odvahu při posledním boji a za vynesení meče a koruny z kobky; Brock za věrné střežení tábora. Volnou chvíli vyplnil rytířský turnaj. První souboje proběhli s velkým mečem (jedenapůlručákem). Zúčastnilo se 12 rytířů a do druhého kola postoupili: pan Pif, paní Mivít, pan Brutar, pan Mellon, pan Gildor a paní Maisi (tedy já). V souboji s panem Gildorem jsem mi však Valar nepřáli a ve třetím kole se octli: paní Mivít, pan Mellon a pan Gildor. Ve třetím kole bojoval postupně každý z každým. Na třetím místě skončil pan Mellon, na druhém pan Gildor a na prvním pak paní Mivít. V přestávce bojovali exhibičně pan Důthoron s paní Nildorwen železnými meči. Druhá šermířská soutěž probíhala s jednoručním mečem a štítem. Opět se zúčastnilo 12 rytířů. V prvním kole postoupili paní Gilwen, pan Mellon, paní Gudrun, pan Pif, paní Mivít a pan Gláin. Do třetího kola se dostali pan Pif, který v něm obsadil třetí místo, paní Gilwen, která skončila druhá a zvítězila opět paní Mivít. Byla vyhlášena nejlepší šermířkou královské družiny a dostala panství Thalion. Turnaj pokračoval lukostřelbou. Ve střelbě šípy se na třetím místě objevil pan Brock, na druhém pan Gláin a o třetí se překvapivě dělili páni Gildor, Orias a Mellon a paní Mivít. Při hodu koulí (papírovou) byla třetí nejlepší paní Gilwen, druhý pan Gláin a o první místo se dělili pan Brock a pan Mellon. Pan Mellon byl vyhlášen nejlepším střelcem a dostal panství Lothbar.
Slunce se již dávno překulilo přes polední stranu. Sesedli jsme se okolo ohně pod širým nebem vědomi si vážnosti úkolu. Starý král zemřel aniž zanechal následníka a bylo na rytířích země zvolit si nového krále Tardoru. Všichni členové královské rady jmenování předem odmítli. Mlčky jsme seděli a dumali. Pak padlo několik jmen: pan Mellon, pan Pif a pan Orias. Dlouho se o nich diskutovalo a pak proběhlo hlasování, na stranu pana Pifa z Ceberu se přiklonilo nejvíce rytířů a byl zvolen za krále. Královská rada jej tedy odvedla stranou aby se připravil na ceremonii a převzetí svých povinností. Ať žije Král !!!
Paní Nildorwen s paní Ilinwö chystaly v královské síni hostinu a pan Formwest s panem Důthoronem připravovali korunovaci. Konečně nadešel ten slavný okamžik. Síň se zaplnila poddanými, delegacemi z královských měst a hosty. (No, ty jsme si museli jen představovat, neboť jídla na hostinu není nikdy dosti, ?) Funkcí ceremoniáře byla pověřena paní Gudrun. Stála u vchodu v královské síni a vyvolávala rytíře podle jejich vážnosti a zásluh (od lenních pánů, kterým patřila jen jedna vesnice až po urozené pány, kteří měli několik panství a hradů) všichni přítomní jim pak vzdávali úctu podle etikety. Utvořili jsme takto špalír, jímž nakonec prošli členové královské rady. Poslední šel pan Pif, ohlášen jako každý rytíř. Zastavil se až u trůnu, odevzdal do zástavy svůj meč a poklekl. Na hlavu mu byla posazena královská koruna a byl královskou radou uveden na trůn. Jakmile dosedl na trůn Tardoru kdosi zakřičel: ?Ať žije král!? Všichni poklekli a sklonili hlavu. Před krále předstoupil pan Důthoron, v pokleku podal králi jílec svého meče a žádal krále aby přijal jeho rytířské služby. Pak předstupovali další členové královské rady a pak ostatní rytíři. Král přijímal jejich služby a potvrzoval tím jejich získaná panství a tituly.
Pak král povstal a uděloval další funkce a výsady: Pana Mellona jmenoval pátým členem královské rady, paní Nildorwen jmenoval strážcem Meče, pana Formwesta strážcem koruny, pana Brutara hlavním archivářem, paní Mivít a pana Gildora za členy královské stráže, paní Gilwen jmenoval královským ochutnavačem, pana Gláina královským heroldem, pana Oriase strážcem zástavy a pana Důthorona strážcem svitků a map. Pak mě (paní Maisi) udělil právo používat královský kočár, paní Lailath udělil výsadu sedět v přítomnosti krále a panu Brutarovi právo mluvit, když hovoří král.
Pan Důthoron pak ohlásil čas na žádosti rytířů. Pan Mellon prosil o možnost volného pohybu po všech panstvích, paní Lailath chtěla vyměnit svá panství za tři jiná, která dosud náležela koruně a paní Gudrun žádala o změnu podkladové erbovní barvy z červené na zelenou. Všem bylo vyhověno a konečně přišel ten čas, kdy nás král vyzval, nechť usedneme ke stolu. S paní Gudrun jsem rozlila do pohárů a kalíšků víno a vodu. Pak zazněl přípitek: ?Ať žije král!!!? a započala se velká žranice. Každá porce obsahovala půl kuřete, tvrdý sýr, salám a zeleninu. Na mísách vprostřed stolu lákaly mlsouny smažené lupínky, záviny a křížaly. Víno a medovina tekly proudem a chudák byl ten, kdo abstinoval a ten kdo zapůjčil na Chumelenici ubrusy. Hostina byla skvělá, všechno napětí bitev opadlo a neúspěchy ztratily na váze. Vzpomínce na pondělní deštivou noc, nocleh ve studené jeskyni a prožité hrůzy jsme se museli smát. Všichni se cpali, jakoby tejden pořádně nejedli. Zaznělo mnoho přípitků a mnoho vtipů pana Brutara. ale přišel čas se rozloučit. Členové královské rady (organizátoři) pronesli závěrečné slovo, poděkování hráčům za účast a za skvělou atmosféru akce. Pak král pan Pif z Ceberu, pan Mellon a pan Brutar pronášeli další srdceryvné a pochvalné proslovy, až jsme byli dojatí. Pak jsme se zvedli a začalo loučení. král Pif, paní Gilwen, paní Mivít a já jsme odjížděli kočárem na svá panství. Zatímco paní Gilwen obratně vycouvala na cestu, dívali jsme se okénkem kočáru na bandu v dobovém oblečení, jak nám mává meči a huláká: ?Ať žije král?.