Ještě byla tma, když jsme se probudili. Rosa obtěžkávala stébla trav, mlha stála mlčenlivě mezi stromy a šero začínalo bojovat se zvolna začínajícím dnem, když jsme vyrazili v plné zbroji připraveni na lítý boj. Zanedlouho jsme uslyšeli zpěv Kamenné řeky. Lehkým krokem jsme ve vlahém ránu překračovali lávky přes říčku. Teplý vzduch nám naznačoval, že dnešní den bude po všech stránkách horký. Šli jsme proti proudu Kamenice zabráni do tichého hovoru. Míjeli jsme tábor jakýchsi cizáků a zanedlouho vystoupili na pevnou silnici. Kráčeli jsme tichým časným jitrem k panství Thoronhang. Nabrali vodu a posbírali pár jablek. Za vesnicí jsme vstoupili na lesní cestu a po dalším pochodu konečně stanuli pod šedým masivem pískovce, nazývaným Thoronghang. Pan Formwest poslal nás zvědy na průzkum. Bylo nás několik, a tak jsme se rozdělili. Šplhala jsem po příkrém srázu ke skále. Tam jsem uviděla Gildora. Naznačil mi, že za rohem číhá stráž. A skutečně jeden lapka seděl ve skalním výklenku. Později jsem si všimla, že se až nápadně podobá panu Dúthoronovi. Čímpak to asi? (Zřejmě nedostatek komparsu.)
Objevil se i Gláin a Brutar. Gláin se vydal na další průzkum, ale já už mířila dolů. Lapka v okně mne spatřil, věděli o nás. Dole jsme ještě chvíli čekali. Konečně se objevil Gildor a hlásil, že viděl tři další loupeživé rytíře. Všichni byli již připraveni, vyrazili jsme. Strmou cestou jsme se drápali pod Thoronghang. Zaujali jsme místo na plácku mezi stromy naproti hradu. Strategie byla jasná. Na Thoronhang vedla pouze jedna přístupová cesta. Pro jistotu Formwest poslal tři muže zadní, avšak těžko přístupnou štěrbinou na hrad. Ostatní šli přímo. Ze skály vykukovali lapkové a nešetřili hanlivými slovy a výsměchem. My jsme však na nic nečekali a shromáždili se u přístupové cesty, která byla důkladně střežena tím bídákem ve výklenku. Vydat se úzkou štěrbinou ve skále se první odvážil udatný pan Formwest. Lapka po něm střílel šípy, ale Formwesta chránil jeho štít. Bojovníci byli tuhou obranou nepřátel poněkud zaskočeni a váhali. Formwest však potřeboval pomoc, a tak jsem přiskočila k průrvě a škrábala jsem se nahoru. Další dva hrdlořezové stáli vysoko na Thoronghangu, vysmívali se a tu a tam na nás poslali své smrtelné šípy. Za mnou se vydal odvážný Pif a za ním další. Boj u výklenku byl tuhý, ale nakonec byl lapka přemožen rudým bleskem kouzelnice Mivít. Zatím ostatní odhodlaně lezli průrvou vzhůru. Ti bídáci se bránili, ale byli nakonec rozsekáni na maděru. Zvítězili jsme! Bohužel ne beze ztrát. O svůj první drahocenný život přišel čaroděj Orias. Když se po mnoha hodinách probral z bezvědomí velmi si vyčítal, že včas nevyužil svá kouzla. Drahá zkušenost.
Po té, co jsme dobili hrad, vyzvala nás Královská rada, abychom našli Irwina, kterého tu měli ti bídáci držet v zajetí. Avšak po Irwinovi ani vidu, ani slechu. Pouze Gilwen objevila truhlu a v ní Irwinův prsten. To nás zmátlo. Kam se poděl Irwin? Proč tu zůstal jeho prsten? Kde je královská koruna? To byly otázky, které nás napadaly. (To byly otázky!)
Pod Thoronghangem jsme se nasnídali a zranění léčili své rány a šrámy léčivými čaji. Kouzelníci a zvědi měli s nimi mnoho práce. Když náhle pan Důthoron oznámil, že posel přinesl zlou zprávu. Náš tábor je pobořen, stráže pobity a posvátný meč pryč! A je to prý dílo Irwinovy družiny!!! Rozproudila se vzrušená debata o Irwinovi a jeho činu. Usoudili jsme, že Irwin nás patrně zradil! Chce získat meč a korunu pro sebe anebo je v jeho počínání něco jiného? Připomněli jsme si i věštbu o králi Tardoru. Mimo jiné praví, že ?silné sílu ztrácí?. Znamená to snad, že posvátný meč bude zničen? A co se vlastně stalo s úlomky artefaktu, od kterého meč převzal svou moc? Věděli jsme příliš málo, a tak kouzelníci rozhodli, že musíme najít archiváře, který staré spisy ukryl po smrti posledního krále v jakémsi domku na skále. Zamířili jsme tedy na Marjánu. Cesta na tuto skalní vyhlídku se hemžila poutníky, cizáky a jinou verbeží. Na vrcholu jsme skutečně našli poustevníka. Byl to syn starého písmáka. Kouzelník Mellon přednesl naši prosbu a archivář nám vyhledal vše co se týkalo artefaktu. Předal kouzelníkům hned několik svitků. S náladou povznesenou tímto úspěchem jsme sestoupili dolů. Zapadli jsme k Zelenému drakovi. Tam jsme poobědvali a kouzelníci přeložili tři svitky z tengwaru a argenthasu. Po té, co jsme dojedli, nám kouzelníci sdělili obsah přeložených svitků. Jednalo se o dopisy knížeti Estelirovi od jeho mágů. Tito učenci mu radili, kterak ukrýt části rozbitého artefaktu zvaného Anna Astaldon. Tyto střepy musely být důkladně schovány, ale tak, aby v případě nouze se daly najít. Pokud by se artefakt znovu scelil, královský meč by ztratil svou sílu (a ?silné sílu ztrácí ?..?). Zbývaly ještě čtyři objemné svitky. Vydali jsme se tedy zpět do tábora, aby kouzelníci mohli pokračovat v luštění.
Naše ležení bylo zpustošeno (pár převrácených stolů, rozházené věci, mrtvoly statečných stráží, ?) a na mrtvolách strážců hodovaly mouchy a supi. Naštěstí Irwinovi muži neukradli Brutarovi čisté slipy, jinak by to snad ani nepřežil. Pohřbili jsme padlé, postavili znovu tábor a kouzelníci se s pomocí Gudrun jali luštit čtyři svitky. Každý z nich obsahoval šifru v angerthasu a další pergameny v tengwaru. Kouzelníci nad šiframi a pergameny s popisem přemýšleli, až se jim z moudrých hlav kouřilo. A pak konečně myšlenka k myšlence se přivinula a řešení bylo na světě ku radosti netrpělivé Královské rady. Mágové knížeti Estelirovi doporučili, aby rozeslal části Anna Astaldon do všech hlavních směrů. Dále aby místa jejich úkrytu zašifroval a aby jednotlivé runy byly vytesány na místa, která byla popsána v oněch čtyřech svitcích tengwarem (?nechť první runa klíče ukazuje na následující runu ?.?). Radost z rozluštění záhady v pergamenech byla veliká, ale zároveň nás čekal velký úkol: v příštích třech dnech najít runy jednotlivých klíčů k čtyřem šifrám. Jelikož se mnoho oddaných spolubojovníků za mír a pořádek v Tardoru nesešlo, utvořili jsme pouze tři skupiny. Čtvrtý klíč šifry bude muset rozluštit a artefakt nalézt sama statečná paní Ilinwë (s pomocí své dcery).
Večer byl zažehnut oheň a zapálena louče, kterou jsem vyrobila jako součást své tovaryšské zkoušky. Pak Královská rada vyhodnotila bitvu na Thoronghangu a pasovala několik poddaných za udatnost v bitvě na rytíře a přidělila jim dědičná panství s hrady. Touto poctou byli vyznamenání tito: paní Mivít (neobracet slabiky) z Iauriauntu, paní Gilwen z Haradturu, pan Pif z Ceberu a pan Orias z Altabaru. Pak se rozproudila zábava, při níž nám kouzelník Mellon mimo jiné prozradil ?zázračné? desinfekční účinky moči. Tento den byl opravdu perný. Dnes nás zradil pátý člen Královské rady Irwin, vyplenil náš tábor a ukradl nám královský meč. Shodli jsme se na tom, že nás Irwin zradil, aby sám uchvátil moc nad Tardorem. V příštích dnech je třeba najít zbytky artefaktu a zlomit sílu meče. Pan Důthoron pro všechny případy vybavil kouzelníky mocným jasnovidným kouzlem, které nám v největší nouzi snad pomůže ke splnění našeho poslání, použití takového kouzla však bude zaplaceno životem.