1171 - Dračí Hrozba » Na cestě

20. Cerveth

Pochoduj nebo zemři

Nový den přinesl nové zprávy. V ležení se objevil posel od správce panství Ramsarn. Jedna z jeho vesnic byla brutálně vypálena. Správce žádal o ozbrojený oddíl, který by celou záležitost prošetřil. Bojovníci vytvořili čtvrtou skupinu a přibrali paní Mivít. Jejich velení se ujal sám pan Formwest. Čekal je nebezpečný úkol, neboť Nardruin se přestal jevit jako velkohubý mluvka. Také družina vyslaná na Orlí stěnu potřebovala vylepšit početní stav. Paní Gilwen se náročného podniku účastnit nemohla a cechu chyběla nepřítomná paní Lailath. Dúthoron vyzval ostatní, aby se přidali k hraničářům, a sliboval jim získání alastara. Jelikož se nikdo neozýval, přihlásila jsem se. Zabalili jsme své vaky a houně a v dopoledních hodinách jsme vyrazili na cestu.

Vyšli jsme spolu se skupinou vyslanou za trpasličím tajemstvím složenou z pana Glaina, Mablunga, paní Nifredil a Grora věrného své rase. Rozhodli jsme se, že jim pomůžeme nalézt ztracenou mapu k trpasličí kovárně. Hledali jsme křižovatku tří důležitých cest na panství Ringost, poblíž které měla být ona podzemní chodba. Zastavili jsme u odbočky na hrad Ringost (Chřibský hrádek) v domnění, že to je to správné rozcestí. Jali jsme se horlivě pročesávat les, břehy potoka a okolní skály. Po půl hodině i více jsme museli konstatovat, že tady žádná štola široko daleko není.
?A jak to vlastně stojí v tom svitku?? zeptala jsem se. Paní Nifredil nahlédla do textu.

Hledaná křižovatka se měla nacházet přibližně uprostřed panství Ringost. Mrkli jsme do mapy. Odbočka, u které jsme stáli, byla sotva za hranicí. Nezbývalo nám, než pokračovat ještě asi dvě míle k té správné křižovatce.

Paní Gudrun začala tušit, o kterou chodbu asi jde. Došli jsme do malé vesničky, kde se stýkaly tři silnice. Kousek od nich se rozprostíralo rumiště srovnané se zemí. Jen na kraji byly zbytky nějaké stavby a v nich se černal otvor. Rychle jsme k němu vyšplhali a Halgar s Grorem se vrhli do jeho temných útrob. Paní Gudrun zatím zmizela v křoví za rozvalinami a nechala se vést intuicí. Zanedlouho se průzkumníci vynořili z onoho křoví a vítězně třímali v rukou plátěný sáček. Za nimi šla Gudrun, která nalezla východ, jímž Halgar s Grorem vylezli. Nezdržovali jsme se podrobným prohlížením sáčku a vyrazili na další cestu.
Míle se krátily jen neochotně a stále se neobjevovala příhodná hospůdka, kde bychom pojedli. Pochod mě značně zdrchal a má přemisťovací rychlost rapidně klesla, což nás podstatně zdrželo. Baťoh mi připadal stále těžší a těžší. Když Mablung zjistil, že má k přespání jen spacák, s radostí jsem mu vnutila svou celtu. Okolo čtvrté jsme konečně zakotvili v jedné mastorské krčmě. Nabídka krmí nebyla zvlášť pestrá a soustředila se především na sekanou a uzené (utopenci jim došli). Přesto nám chutnalo, ostatně hospodský i přes Halgarovu kritiku byl přívětivý.

Zde se naše cesty dělily. Skupina paní Nifredil zamířila k Ondostu. My jsme pokračovali k hranici panství Himgroth a Minas Him. Tam jsme měli domluvenou schůzku s panem Dúthoronem. Již blízko cíle se Adalgrim s Halgarem vydali napřed, aby nalezli místo našeho přenocování. Dúthoron mne a paní Gudrun zanedlouho dostihl svým kočárem a vysadil nás na odbočce k tábořišti. To kluci nalezli bez větších obtíží. Krátce jsme pohovořili s velmistrem, který musel odjet vyřizovat jakési záležitosti. Zvolna jsme se vydali k ležení. Byl to převis šikovně ukrytý, takže nešel z pěšiny vidět. Trochu jsme vydechli a hraničáři se pustili do cvičení svých dovedností, čehož jsem se také lehce zúčastnila.

Již se stmívalo a pan Dúthoron se stále nevracel. Nevzala jsem s sebou křesadlo (kdo by se s tím vláčel) a jinými prostředky k rozdělání ohně jsme nedisponovali (alespoň oficiálně). Také nám docházela voda. Pan Halgar risknul střevní pohromu a napil se z potůčku, který tekl pod převisem. Ne tak Adalgrim, který vodu dezinfikoval zvláštní hraničářskou ingrediencí, jež by se dala označit jako Kladivo na mikroby.

Tma se rozlézala mezi stromy a studené ohniště zelo prázdnotou. Dech noci se rozhostil tichem. V korunách mizely poslední zbytky světla a nám bylo jasné, že se Dúthoron už nevrátí. Ulehli jsme.