1171 - Dračí Hrozba » Poslední den a noc

26. Cerveth

Žranice ? to je spousta jídla, spousta pití a pár historek z nemocničního prostředí

Klasické zakončení každého livu tvoří turnaj a hostina. Dopoledne se přivezlo jídlo a byla vykopána díra, kam bylo schováno před slunečními paprsky. Následovala příprava stanu, stolu a židlí, což při nedostatku materiálu vyžadovalo značnou dávku fantazie. No, nakonec jsme to dali dohromady, jen na některých místech nebylo vhodné se příliš opírat, příliš roztahovat a raději ani sedět.

Odpoledne se konal tradiční turnaj. Seděli jsme ve stínu lesa a pozorovali jsme soupeře, jak si jdou po krku v prachu a horku, kdy slunce ohřívalo i vodu v ešusech. Soutěžili jsme nejen v dřevěném šermování se štíty i bez nich, ale také v házení koulí na cíl. Parný den pak vylákal většinu osazenstva k přehradě a do Kyjovanky. Po páté hodině započala pod vedením paní Nildorwen příprava opulentní žranice.

Když znavené slunce klouzalo po kmenech smrků a lesní trávě, shromáždili jsme se naposled k ceremonii. Do stavu rytířského byli povýšeni Derrek a Gror za své hrdinské skutky. Královská rada pak jménem krále ocenila i ostatní rytíře a přidělovala panství, dodatky do erbů a tituly.

A pak následovalo to, nač jsme se už dlouho těšili. Zasedli jsme k bohaté tabuli, a když jsme uspokojili primární hlad a oddali se sekundárnímu dojídání a uždibování, ujali se slova pánové Mellon a Adalgrim. Když jsem naslouchala pikantním historkám z oddělení urologie o žárovce, slepýši a homosexuálech, chvílemi mě napadalo, jestli by mě neměla přejít chuť na jídlo. No, alespoň jsme si pocvičili bránice. Ještě jsme se v houstnoucím soumraku pokochali soubojem paní Nifredil a pana Derreka a už jsme se přesunuli k ohni. Do tmy pak zněl zpěv, povídaní a chroupání lupínků a arašídů.

Byla to dlouhá noc, po níž následoval den odjezdu, v němž slunce vystřídal drobný déšť. A tak, jak nás počasí přivítalo, tak se s námi i rozloučilo.

A to už je opravdu konec přátelé.