1179 ? Poddimenzovaný » Neděle 23. cervethu

V noci lehce pršelo a naším ležením prošel hlasitý srnec, zdejší posádka zřejmě lovu příliš neholduje. Ráno jsme poděkovali kapitánovi posádky, udělili mu několik rozkazů pro další službu a pokračovali směrem k brodům. Kus cesty nás svezly formanské vozy. U brodů jsme vyhledali lovecký srub (čistě technicky přesunutý do autobusové zastávky, protože hospoda byla ještě zavřená). Lovčí nám řekl, že kapitán Franc z Dolní Lhoty je debil co všechno poplete a rozhodně ho nepovažuje za svého přítele. Žádné divné lidi nepotkal, ale zato před časem vyprávěl Francovi, že ho na křižovatce přepadli dva lapkové. Jednoho zabil, ale druhý utekl. Nakoupili jsme od lovčího nějaké zásoby, jeho dračí klobásy byly přímo fantastické, i když přiznal, že z masa draků už je nevyrábí. Pak jsme ho požádali, aby nám ukázal křižovatku, kde ho přepadli. Řekl, že máme štěstí, protože tím směrem dnes vyráží kontrolovat pasti.

„Tudy ten druhej utekl!“ Ukázal nám, když jsme dorazili na místo. Rozloučili jsme se s ním, popřáli mu úspěšný lov a s tasenými zbraněmi vyrazili hledat lapky. Opatrně jsme postupovali lesní cestou, až jsme na pahorku vlevo zahlédli nějaké postavy. Uviděli nás také. Odbočili jsme k nim a zavolali na ně. Byli ozbrojení a vypadali jako lapkové, na rytíře si ovšem přímo zaútočit netroufli. Snažili jsme se získat informace o našich písmácích, ale nebyli příliš sdílní. Přesvědčovali nás, že jsme v bezvýchodné situaci, a že když jim odevzdáme zbraně a zaplatíme výkupné, tak nás pustí. Moc jsme tomu nerozuměli, tak jsme zaútočili. Bitka byla krátká (na tardorské poměry) a lapkové se brzy váleli v kalužích krve. Zbyli naživu jen dva, z toho jeden byl uspaný. Svázali jsme oba a začal výslech. Ten při vědomí tvrdil, že nic neví a že „náčelník je tenhle!“ Ukázal na opodál ležící mrtvolu s hlubokými ranami od sekery. Paní Mivít mu namířila magickou hůl na břicho, když to nepomohlo, přesunula ji níže a tázala se, jestli si umí představit, kam všude se dá zasunout a co všechno se s ní dá dělat (a bez vazelíny). Lapka si bázlivě prohlížel dlouhou hůl, až jeho zrak spočinul na velkém háku na opačném konci. Rozplakal se a promluvil, že opravdu přepadli nějaké neozbrojené brýlaté muže v dlouhých hábitech a že mrtvoly šacoval jako vždy náčelník. Prozradil také, že všechen lup odnáší náčelník do skrýše někam na protější kopec, kde zmizí a že se i za suchých dní vracel celý od bláta. Usoudili jsme, že lezl někam do podzemí a donutili lapku jít s námi, aby nám to místo ukázal. Dovedl nás na vrchol kopce, kde prý museli vždy čekat. Po chvíli pan Halgar s paní Mivít skutečně nalezli vchod do rozsáhlé puklinové jeskyně s plazivkami a svislými stupni. Spustili jsme se do ní postupně pan Halgar, paní Mivít, já a pan Finwë (a ze zájmu také komparsista Kryšpín). Po dlouhém lezení, prolézání a plazení našel pan Halgar vpředu jutový pytel s kořistí. Ukrývali se v něm: velký váček plný peněz, krabička se stříbrným řetízkem a přívěškem, plechovka se zvláštním léčivým čajem (co léčí 30 bodů a lze ho užít navíc ke dvěma jiným léčivým čajům) a také hledaný svitek se zprávou od pana Grora. Takže naši písmáci byli opravdu přepadeni, zavražděni a oloupeni.

Když jsme trochu očistili své šaty, využili jsme šlechetné nabídky jednoho povozníka, že odveze některé z nás ke kočárům, co jsme zanechali na hranicích Tardoru. Ostatní zatím studovali nalezený svitek. Za pomoci kočárů jsme se pak dopravili do vojenského ležení, kde mělo na neutrální půdě proběhnout další setkání rytířů s Meadrosem z Messacu. Cestou jsme v jedné větší vesnici (jménem Hypernova) dokoupili zásoby.

Po příjezdu do ležení nás uvítal pan Formwest a hned nás požádal o pomoc. Jedna skupina našich rytířů narazila nedaleko odtud na silně opevněný tábor nějakých lupičů a ocitla se ve velkém nebezpečí. Vyslali tedy zbrojnoše Alata aby doběhl do ležení pro pomoc. Skočili jsme do kočárů a vyrazili podle Alatových pokynů. Svah cestou byl tak prudký, že koně měli problém jej vyjet, kočár paní Mivít se zasekl v půlce a nemohl dál, koně táhli ze všech sil, ale kopyta jim klouzala po skále (a ze spojky se začalo povážlivě kouřit), museli jít pěšky. Pobrali jsme alespoň jejich zavazadla a zbraně, aby mohli jít rychleji a hnali kočáry dál. Dorazili jsme na bojiště v poslední chvíli! Naši druhové jen stěží odolávali palbě šípů a měli mnohá zranění. Protiútok lapků hrozil každým okamžikem. Ošetřili jsme raněné, zformovali chum a obklíčili tábor z několika stran. Na lapky začali pršet naše šípy. Po delší palebné přípravě jsme se odhodlali k útoku. Prolomili jsme brány opevnění a pan Ingwë s Alatem jako první hrdinně vtrhli dovnitř. Alat byl vzápětí těžce raněn mečem, ale to již do tábora lapků proudili další rytíři a zasypávali poslední obránce ranami.

Po vyhrané bitvě jsme vyplenili tábor, posbírali šípy a vrátili se do ležení. Večer se sešly všechny skupiny rytířů a dlouze jsme rokovali, co řekneme Meadrosovi, který má v deset hodin přijít. Skupině vedené paní Nildorwen se podařilo najít amulet krále Thorondára a prokázali tak, že Meadrosův přívěšek patřil princi Nómlónovi jak Meadros tvrdí. Také zpráva pana Grora o pátrání v messackém archivu říká, že všechny listiny co nalezli, potvrzují Meadrosova slova. Stáli jsme před složitým problémem! Co když je Meadros opravdu Estelenův dědic? Desátá hodina se blížila. Řekl jsem, že předkládané důkazy následnictví stále nejsou stoprocentní. Pan Gror může být v Messacu držen násilím a svou zprávu mohl napsat pod pohrůžkou (třeba že mu nedají další kuře). Nómlonův amulet mohl Meadros získat i mnoha jinými způsoby, než tvrdí. Jediné důkazy, které máme, jsou tvrzení samotného Meadrose a dopis od rytíře, kterého jsme od jeho napsání vlastně neviděli. Mám-li však mluvit poctivě, i já jsem si musel připustit, že by Meadros mohl mít pravdu a rozhodnout se, jak se v takovém případě zachovám. Jako člen královské rady a rytíř jsem přísahal věrnost králi Pifovi z Ceberu a této přísahy mě může zbavit jen on nebo má smrt. Do té doby jsem povinen stát při něm a tasit meč i proti Estelenovu skutečnému dědici, bude-li to nutné (a měl jsem vážné obavy, že to nutné bude!)

Desátá hodina minula a Meadros nepřicházel. Pan Mablung ze svého věštícího kamene zjistil, že je v nějakém hlubokém lese s schovává nějakou truhličku pod most. Co to však znamená, to jsme nevěděli. Paní Nildorwen a paní Ilinwë s Lissou odjely oznámit vše králi do Tirisu. Král se jednání kruhu rytířů nezúčastnil, protože se mělo jednat o následnictví trůnu a jeho osobní účast je v takovém případě podle protokolu nevhodná. Dlouho do noci jsme o situaci diskutovali a v noci dokonce drželi hlídky.