(oproti reálu byl kalendář organizátory posunut o 3 dny zpět)
Při mém pátrání mě kromě paní Ilinwë a její cery Lissy doprovázeli pan Halgar, pan Rolan, pan Finwe a paní Mivít. Setkali jsme se na jižní hranici Tardoru. Vysvětlil jsem rytířům naše poslání a kočárovou stezkou jsme vyrazili k Brethildonu. Bývala to v dávných dobách skvělá pevnost, ale dnes je již zpustlá a rozpadlá. Po obnově království sem byla umístěna předsunutá tardorská posádka, která střeží kupeckou cestu a doprovází velké karavany.
Cesta vedla do prudkého kopce a slunce pálilo, než jsme vystoupali do kopců, pot se z nás jen řinul. Naštěstí jel právě kolem vůz naložený ledem, vozka chvíli troubil nějakou vlezlou melodii, ale pak slezl z kozlíku a nabídl nám litrovou misku skvělé zmrzliny za pouhých 5 zlatek. Sežrali jsme dvě! Jen paní Ilinwë a Lissu bolelo v krku a tak se nepřidaly. Složitou matematickou úlohu jak se 5 lidí nají ze dvou kolujících misek pomocí tří kolujících lžic tak, aby všichni měli pořád plnou pusu, jsme po chvilce tréninku zvládli perfektně. Mezitím se na obloze objevily hrozivé mraky, naštěstí stála hned vedle bouda pro pocestné čekající na karavanu. Přesunuli jsme se tedy tam. Prudká přeháňka skončila, než jsme dojedli. Čistotnější z nás chvilku trápilo, kde si omyjí ulepené ruce, aby se na nás neslétli vosy z celého okolí, ale pak jsme si všimli velké cisterny s nápisem „Pitná voda“ stojící hned vedle. Jen co jsme se omyli, přijel dostavník a nabízel nám, že nás dál sveze. Osvěženi a posíleni jsme však jeho šlechetnou nabídku s díky odmítli, že jsme drsní rytíři zvyklí na nepohodlí a že se po jídle rádi projdeme.
Čistě technicky jsme si ale libovali, jak je organizačně všechno přesně zajištěno – zmrzlinář, autobusová zastávka, dokonce pitnou vodu na umytí nám sem nechali dovést a teď ještě autobus? Jestli mají organizátoři hru promyšlenou do takovýchto detailů, bude to SUPER LIVE!
K rozvalinám Brethildonu jsme po bahnitých stezkách dorazili asi za hodinu. Blížili jsme se opatrně se zbraněmi v pohotovosti, a i když na pořádný chum nás bylo málo, byla s námi paní Mivít, kterou v boji nepřehlédnete. V ležení nás však uvítali tardorští vojáci, kteří hned poznali členy královské rady i své pány. Bylo tu 20 lidí ve zbroji a něco služebnictva a vedl je kapitán Franta z Dolní Lhoty. (Fakt se tak představil?) O našich písmácích nic nevěděli, rozhodně po kupecké stezce nikdo takový neprojel. Kapitán však slyšel od svého přítele co má lovecký srub u brodů, že tam viděl nějaké divné lidi? to by mohli být oni.
Nic bližšího k tomu nedokázal říci, a tak se hovor stočil na jejich práci a zdejší situaci. V okolí panuje již dlouho klid a vojáci si přivydělávají prohledáváním sutin pevnosti. Občas najdou zajímavé věci, co se dají prodat kupcům. Nedávno našli zamčenou truhličku, jeden zbrojnoš s ní neopatrně zatřásl a došlo k výbuchu, který nebožákovi utrhl obě nohy. Dneska našli také takovou, ale bojí se jí vyzvednout z vykopané jámy. Hned se také nabízel, že nám ji ukáže. Prohlíželi jsme si ji z dálky, ale dotknout se jí nikdo nechtěl. S tajemnými truhličkami mají tardorští své zkušenosti! Nakonec se osmělil velitel Franta a vynesl ji ven. „Hlavně netřást!“
Truhla byla zamčená a po stranách měla 6 podivných výřezů. Do jednoho z nich zapadala stříbrná destička, co ležela vedle. „Možná je tu takových destiček víc, asi to bude otvírací mechanismus“. Rozhodli jsme se dál již dnes nepokračovat a požádali jsme velitele o nocleh. Odložili jsme náklad a zbraně a jali jsme se prohledávat zříceninu.
Zakrátko jsem na skále uviděl další destičku, paní Mivít vyšplhala skoro k ní a obratně ji sešťouchla magickou holí. Druhou uviděl na opačné skalní stěně pan Halgar, bylo potřeba se k ní spustit shora. Vylezli jsme tedy na skalní věž a uvázali tu lano, po kterém jsem k destičce slezl. Další jsem objevil asi za půl hodiny ve staré zdi, pak paní Mivít na skalním výčnělku a pro poslední vylezl pan Halgar po skále až k železnému oku. Se sotva slyšitelným cvaknutím zapadly destičky na svá místa a truhlička se otevřela. Skrývala dva flakony s léčivým nápojem, který urychluje uzdravení (na 10 bodů/hodinu po dobu 5 hodin).
Nic dalšího jsme v sutinách nenalezli a začalo se stmívat. Postavili jsme si tedy u jedné ze zdí přístřešek z plachet a rozdělali oheň.