1168 - Irwinův konec » Zpráva paní Nifredil

Cesta za onyxovou nádobkou, jak ji paní Nifredil zaznamenala

Plni sil jsme se, Paní Nildorwen, Paní Lailath, Pan Glain a já Nifredil, vydali mlčky po vyprahlé cestě za onyxovou nádobkou. Po nějaké době jsme si cestu krátili hovorem. Nejdříve nás zlákalo Raistlerovo sídlo na prvním panství, a tam vedly naše první kroky. Podle mapy jsme usoudili, že stojí nedaleko nás, ale neviděli jsme ho. Cesta se před námi rozdělila, a proto jsme se také rozdělili. Paní Lailath a Pan Glain šli vlevo a Paní Nildorwen a já vpravo. U hradu jsme se opět setkali. Sídlo muselo být krásné a velké, ale nyní bylo pusté, vyhořelá střecha a kamenné zdi opadávaly. Usoudili jsme, že zde již dlouho nikdo nebydlí, ale přesto jsme se tu porozhlédli ozbrojeni. Nakonec jsme si zbraněmi pomohli, když jsme se brodili nepříjemným porostem. V celém hradě jsme si všimli jen jména jeho představitele vytesaného po levé straně za branou. Nikde nic. Každý z nás už začal tušit, že naše další kroky povedou na druhé sídlo Raistlera v Eregondu.

Na tento hrad byla cesta vyčerpávající, ale přece jen jsme se tam všichni vyškrábali. Odpočinuli jsme si a začali prohledávat hrad. Bylo zde mnoho poutníků. Do jakési věže vedly dřevěné dveře. Nešly otevřít, ale v místnosti byli lidé. Byli to bylinkáři. Všimli si našich zbraní a nechtěli nás pustit dovnitř. Slíbili jsme jim, že zbraně odložíme a oni se zmínili o lembasu. Pak jsme mohli vstoupit.Vešli jsme do místnosti v jejíž zadní části plápolal oheň. Bylinkáři byli dva. Začali padat otázky, ale oni chtěli lembas. Paní Nildorwen se na mne spiklenecky podívala a zeptala se:
?Máme nějaký lembas??
?Co to asi může být?? blesklo mi hlavou, ale nejistě jsem řekla:
?Ano máme, ale u ostatních věcí venku.? Bylinkáři chtěli, abychom ho tedy donesli. Tak jsme pro něj šli. Paní Nildorwen mi to vysvětlila a pak jsme nějaký našli, ale jít tam beze zbraně? ? Ne, to rozhodně ne!!! Vzala jsem si tedy sebou, pro jistotu, jedno kouzlo uklidnění. Postupně jsme jim dali sušenky a dvě zlatky. Oni nám prozradili, že už tam prý 40 let bydlí a že prý jim bába vyprávěla o nějakém kouzelníku. Ten se zavíral ve své laboratoři, v jeskyni, která je na severní straně jeho sídla v prvním panství, a dělal tam nějaké pokusy. Také nám prozradili, že našli nějakou mapku a tu nejdřív trochu opálili a pak nám ji dali. Hrozně pospíchali na bylinky a říkali, že radši půjdou bydlet jinam. Pak si sebrali svých pět švestek a odešli. Sedli jsme si s mapou před věž. Ještě jsem se potom do ní vrátila a podívala se, jestli tam něco nezůstalo. Na mapě byly čtyři místa označená runami R a H. Runou R byla označena Raistlerova sídla a jeskyně na sever od jeho prvního sídla. Do té jsme se vydali.

U řeky jsme se rozhodli jít dál podle ní. Několik metrů před námi se objevil otvor a z něj vytékala voda. Vrhli jsme se do vody. Samozřejmě oblečeni a přímo proti proudu. Do jeskyně to nešlo, ale kousek napravo byly schody. Po několika namáhavých pokusech jsme se na ně vyškrábali. Nahoře byly chaloupky velmi neochotných lidí, dál to nešlo. Tak tedy po silnici. Znovu do vody. Dlouho jsme nenašli nic než prostory laboratoře s pavouky, ale pak se na nás štěstí usmálo. Všimli jsme si znaku na skále. Paní Lailath tam slanila, ale lano se muselo nejdříve posunout. A znovu. Tentokrát se Paní Lailath objevila s něčím v ruce. Byl to pytlíček a v něm deník. V něm se psalo, že Raistler potřebuje ke svým pokusům nejlépe onyxovou nádobku a že si jí půjčí z Iaurbaru. Tuto nádobu potřeboval na odpad z jeho kouzel, které mají i vedlejší účinky. Pokoušel se vyrobit živoucí tekutinu a když byl téměř hotov jeho laboratoř vybuchla, propadla se dna a z blízkého toku sem natekla voda. Rozhodl se odjet do dolů na jih k bratrovi severně od jeho panství. Měl tam skvělé podmínky-vodní masy a pískovce. Podívali jsme se na mapu z Eregondu a opravdu, jedno místo, které bylo na jihu, tu bylo označeno runou H. Severně odtud byly značeny doly. Bylo již pozdě, a proto jsme nocovali u jeskyně.

Brzy ráno jsme se vydali na cestu. Byli jsme unaveni a tak jsme se svezli. Došli jsme až k místu, kde měl být důl a začali ho hledat. Nakonec ho Paní Lailath našla. Konečně. Bylo hrozné teplo, ale konečně jsme měli nádobku a dokonce dvě. Jedna onyxová s odpady a druhá skleněná s živoucí tekutinou a u toho dopis panu Raistlerovi od jeho bratra, že potřebuje pomoc v bitvě proti barbarům, kteří vypalují vesnice, kradou dobytek a ničí pole s obilím. Pod ním ještě dopis od Raistlera, že je již s prací hotov a své dílo si zde vyzvedne po návratu od svého bratra. Vydali jsme se na zpáteční cestu směrem k Velkému rybníku. Cestou nás napadli lapkové, ale nakonec jsme z nich vytáhli vodu, jablka, sušenky a černý štít se stříbrným runovým nápisem ESGALNOR. Pak jsme pokračovali v cestě. U Velkého rybníka jsme si zjistili odjezdy formanských vozů, najedli se v nějakém pohostinství, Paní Nildorwen si zaplavala ve Velkém rybníce a pak jsme si našli místo na spaní a šli spát.

Další den jsme se vydali na zpáteční cestu. Opět jsme využili formanských vozů a zbytek došli po svých. Cesta se stále zkracovala. Konečně! Srub!