Ráno v šest hodin přišel Meadros v potrhaných šatech a tvrdil, že se večer nemohl dostavit na kruh rytířů, neboť byl vězněn na hradě mága Renara, kterého doposud považoval za svého přítele. Unikl prý tajnou chodbou, o níž věznitelé nevědí. Také říkal, že odnesl Renarovi z archivu cenou truhličku a ukryl ji pod starým mostem, aby měl zálohu, kdyby jej Renar chtěl opět napadnout. Pak nás požádal o pomoc a chtěl, abychom na hrad zaútočili. Nabízel, že nám ukáže, kam truhličku ukryl. Truhlička nás docela zajímala, a proto jsme v plné zbroji vyrazili k Renarovu hradu. Cesta trvala asi 2 hodiny – bylo to 7 tardorských km. Truhličku pod mostem nalezl zbrojnoš Osid poměrně rychle. (Čistě technicky tam byla uložena až po našem příchodu stylem „teď se všichni koukejte támhle ?“.? Také jsme byli požádáni, abychom na hrad zaútočili neprodleně a pak teprve luštili v truhličce nalezený svitek a že to souvisí s otvírací dobou hospody, kde s námi počítají k jídlu.)
Vydali jsme se tedy na hrad. Meadros se omluvil, že celou noc nespal a není tudíž schopen boje, jen nám popsal, kde ústí tajná chodba. Na vršku kopce jsme našli dobře opevněný hrad rozmístěný na třech skalních blocích původně snad spojených lanovými mosty. Po chvilce vyjednávání se ukázalo, že hrad bude velmi obtížné dobýt. Pacholek u brány také tvrdil, že pán Renar tu není. Domnívali jsme se, že pána zapírá a přesvědčovali jsme ho, že mu nechceme ublížit, že s ním potřebujeme jen mluvit. Nedovtipný pacholek nám opět sdělil, že „?pán Renar tu není?“ a koukal na nás jako na blázny. Hlavní vjezd v jižní skále střežilo několik bran s dobře obsazenými palisádami a nejméně 2 mágové, na prostřední skále byl zřejmě jeden lučišník a severní skálu střežil mág s dalším lučišníkem. Vyjednávání nikam nevedlo, ale dalo nám čas k objevení tajné chodby vedoucí na prostřední skálu. Překvapili jsme lučišníka a zneškodnili ho. Paní Mivít objevila hradní archiv se svitky. Když se je však několikrát snažila vhodit do tajné chodby dalším rytířům, tak se jich vždy chopil vítr, který tudy proudil a vynesl je do vzduchu. Pomohlo až jejich složení a převázání provázkem. Také jsme zde nalezli studnu. Protože se shora zdálo, že na dně něco leží, spustil se do ní odvážný pan Halgar, který zde našel vak s dalším svitkem. Mezitím další rytíři doráželi na hlavní bránu, aby Renarovým hordám zabránili vpadnout nám do zad.
Protože obrana hradu byla tvrdá a mnozí z nás byli zranění či dokonce ochromeni – např. pan Orias, rozhodli jsme se, že informací máme dost, že je čas na oběd a že bude lépe se stáhnout. (Kompars a organizátoři nad tím však začali čistě technicky projevovat značnou nelibost a nutit nás k tomu, abychom dobili zbývající části hradu. Neviděli jsme k dalšímu útoku důvod, dokud se neseznámíme s obsahem nalezených svitků, ale nakonec jsme podlehli jejich prosebným pohledům a škemrání). Přehodnotili jsme tedy plány a po chvíli marných pokusů byla první brána stržena. Hladoví a rozzuření rytíři zapomněli na chum a mohutná útočná vlna smetla další palisády tak rychle, že pomalejší účastníci skoro nestačili paní Mivít v běhu. Drželi se jí pan Ingwe a zbrojnoš Osid. Hned za nimi postupovali pan Formwest a pan Mellon. Ostatní je kryli střelbou z luků a dobíjeli vyděšené nepřátele. Kromě pana Oriase byl kouzlem ochrnutí zasažen také pan Mellon. Pan Mablung byl dokonce těžce zraněn kouzlem smrti. Prudký útok se zastavil až na horní plošině hradu, když již nebylo do koho sekat. Posledního z mágů probodli současně paní Mivít s panem Ingwem, jak a kde zahynul ten druhý, nevím. Našli jsme také další truhlu se svitky.
Zbývalo ještě dobýt severní skálu. Úzký a strmý průchod neumožňoval hromadný útok a mág nahoře vypadal nebezpečně. Z druhé strany byla spára neprostupná. Pokoušeli jsme se s panem Finwem alespoň střílet úzkou štěrbinou šípy, což se nám po chvíli docela dařilo. Obránci se však nahoře mohli snadno krýt a tak jsme je asi nezasáhli. Snad jsme alespoň trochu odvrátili jejich pozornost od připravované zteče. Na tu vyrazil pan Ingwe následovaný paní Mivít, panem Gláinem a Osidem. Jakmile zdolali spáru, začali nahoru pronikat další včetně lučištníků. Mág padl mečem paní Mivít a mým šípem a jeho lučišnice pod údery dalších mečů nedaleko nás. Pana Formwesta při boji zasáhlo kouzlo ochrnutí, další vážné zranění nebylo. Prohledali jsme hrad i oba mrtvé obránce. Paní Mivít se nechtěla ujmout prošacování mrtvé lučištnice, že má raději statné bojovníky a ať prý to udělají chlapi. Hned se hlásilo několik dobrovolníků a zaznělo i: „Tak si pojďme rychle užít, než vychladne?“. Našli u ní nějaký svitek, ale od dalších kratochvílí bylo upuštěno, neboť se rozkřiklo, že nedaleko je otevřená krčma. Já jsem mezi tím s panem Mellonem vyslýchal podezřelého vesničana, kterého jsme našli zavřeného v malé kobce. Ale i to jsme nakonec zkrátili a přesunuli se všichni do hospody (kde jsme prý měli být už před dvěma hodinami). Pivo teklo proudem a pod jídlem se prohýbaly stoly, jak se na správné rytíře sluší. Kdo měl plné břicho, věnoval se čtení svitků. Pak jsme se přesunuli na louku u hospody a začalo hromadné předčítání. Vyšlo přitom najevo, že některé svitky jsme zapomněli přeložit, a tak to trvalo přes dvě hodiny. Byly tu svitky hovořící o rituálech oživování mrtvých, o magickém scelování rozdělených duší a další, popisující různá místa. Nejpodstatnější pro pochopení situace se ukázal Renarův tajný deník, který si dovolím uvést celý:
15. Hithui 1173 třetího slunečního věku
Má paní, proč si mě jen posílala pryč plnit úkoly, které mohly počkat? Kdybych jen byl s tebou, tak pomoci jsem mohl jistojistě a teď bychom byli spolu. Tardorská prasata zaplatí za to, co nám udělala. Slibuji, že se jim krutě pomstíme. Počkám na tebe, až se ke mně zase připojíš a pak se jim pomstíme spolu. Ach, má paní, chybí mi tvé odpovědi na otázky, které čas přináší. Chybíš mi. Nemám, s kým bych se o své strasti podělil, a proto je svěřím prozatím papíru, neboť ten jediný mě nemůže zradit na mé pouti.
5. Narwainu 1174
Má lásko, vyzvednul jsem vše potřebné ve skrýši, kterou si mi kdysi popsala. Valar žehnej tvé prozíravosti, že si pro mne připravila pokyny, jak tě dostat zpět mezi živé, kdyby se ti stalo něco zlého. Mám dostatek času na to, abych vše připravil. Lásko, slibuji, že za sedm měsíců budeme zase spolu.
1. Nínui 1174
Cha! Těm špinavcům teď patří i Dor Dínen! Cardolanský král je neskutečný slaboch a zbabělec, když se tak lehce vzdal takové chátře, jako jsou tardorská prasata. Už abys byla se mnou a mohli jsme je sprovodit z povrchu zemského. Šiří se jak smrad a svou správou pustoší další zemi, kde se takovým jako jsi ty a já, tak nádherně daří. Naše pomsta bude krutá a po ní nezbude nikdo, kdo by pamatoval Tardorské království.
24. Nínui 1174
Má nejdražší! Byl jsem na Gorladu a našel tvůj hrob. Strážce hradu mi nepůsobil potíže a myslím, že si ani vůbec nevšimnul, že jsem tam byl. To je dobře. Ať si ještě pár měsíců užijí pocit bezpečí a klidu!
16. Gwirithu 1174
Má paní! Jen povýšenost Númenorejců mohla postavit pevnost na tak šíleném kopci jako je Eregond. Doufám, že jednou se objeví síla, která tuto strašlivou horu srovná s povrchem. Má útrapa stála za to. Povedlo se mi získat vše, co budu potřebovat ke spojení tvé duše.
21. Cervethu 1174
Má milovaná, jsem v koncích a nevím jak dál. Jaké síly stojí za tím, že se nám nedaří. Obřad oživení, který si mi zanechala, nebudu moci provést. Ostatky tvého těla se mi povedlo získat. Ale duše, kterou jsem získal na Eregondu, není celá. To smradlavé dlouhoucho, které vstřelilo do tvé hrudi šíp, přerušilo kouzlo, kterým jsi ovládala ty psy. A způsobem, který nedokáži pochopit, se do těch, jež si svou vůlí ovládala, přenesly kousky tvé duše. Paní, tápu a nevím jak dál. Netuším, jak získat celou tvou duši zpět. Snad kdybych je zabil? V zemích bývalého Arnoru není nic, co by mi poradilo. Odjedu na jih. Snad zde najdu informace, které mi umožní obřad provést a poté stanout opět po tvém boku. Má paní, omlouvám se, ale nyní ještě spolu sdílet stejný čas nebudeme.
16. Gwaeronu 1176
Má paní Aeliner, trvalo to déle, než jsem zamýšlel a ztratil jsem tímto hledáním další možnost tě oživit. Nyní ale už vím vše, co potřebuji. Na jihu se mi v knihovnách povedlo najít zápisy mocných, které mi pomohou vše vyřešit. Jen budu potřebovat ještě trochu času. Kouzlo přesahuje mé možnosti a chápání. Budu ještě muset získat spoustu moudrosti mocných a pracovat pomalu, abych neudělal chybu. Přísahám na svůj život ale, že do příštího léta bude vše připravené!
6. Lothronu 1176
Lásko, povedlo se mi najít místo, které se úžasně hodí ke kouzlu, jež hodlám použít. V těsné blízkosti byla dokonce opuštěná tvrz, kterou jsem obsadil a začal opravovat. Budu muset najmout nějaké žoldáky na obranu a podřadné úkoly, které jsou pod mou úroveň.
5. Ivannethu 1176
Má paní, konečně znám místa všech pilířů. Pro severovýchodní použiji vysokou skálu V jižním Dor Dínen. Ale ve vesnici, která leží nedaleko směrem východním od pilíře, jsem dnes málem přišel o život způsobem, jaký nepřísluší členovi magického cechu. Rybník ležící ve vesnici býval vždy mělký, ale nějaký nemyslící skřet ho nechal od mé poslední návštěvy vyhloubit. Málem jsem se utopil. Listina lidí, kterým se musím pomstít, se stále zvětšuje, ale toho, kdo za tohle může, si opravdu vychutnám. Když jsem se vracel po cestě do Nindamosu, v místě, kde se cesta prudce stačí vpravo, jsem objevil místo, které poslouží k uchovaní atoli. Konečně po letech se nám opět začíná dařit.
2. Nórui 1177
Ta svině ožralá! Tardorský archivář, tráví pořád více času s lahví v ruce, než s listinou, ale nařízení si pamatuje. Prý nikdo do archívů nesmí bez souhlasu Krále, královské rady, nebo strážce svitků a map. Mlel něco o přepsání listiny a strašném průseru. A jeho pomocníci se ho tak obávají, že mě rovnou odmítali. Samozřejmě jsem zkusil obvyklá šálící a mysl ovládající kouzla, která si mě učila, ale ani jedno nezabralo, všechna prošla skrz úplně bez odezvy. Není divu, ten nemyslící tvor má hlavu zřejmě tak vychlastanou, že ani není co ovládat! Dále jsem prozatím nezašel, nesmím vzbudit podezření předčasně. Však my si tu dutou bečku podáme, jen co skoncujeme s tardorskými.
29. Nórui 1177
Má lásko, cesta k tvému návratu po můj bok je trnitá a vysilující. Dnes jsem narazil na tvrz, jejíž vchod kdysi majitel opatřil pastmi. Na zemi byla napsaná celá řada otázek. Na první jsem snadno odpověděl. Ale druhá má odpověď na otázku ? jak těžký je mág – byla špatná. Oheň, který se prohnal tunelem, mě málem zabil a já neměl sílu se dále zkoušet dostat do skrýše. Atoli umístím pod tvrzí. I zde jsou dobrá místa pro schování.
20. Ivannethu 1177
Má paní, věci si opět žádají odkladu, bez přístupu do tardorského archívu se neobejdu a povolení nezískám. Ale když nemůže mág vylézt na horu, musí se hora ohnout a přijít za ním do krčmy. Vzpomněl jsem si, že jsi mi kdysi se smíchem říkala, že tardorská prasata ani nevědí, že v Messacu žije potomek jejich zakladatelské královské linie. Odjíždím do Messacu, pokusím se ho vypátrat a využít pro naši věc.
11. Urui 1178
Má milovaná, další promarněný rok. Potomka Estelena jsem skutečně objevil a vůbec se nemá zle. Je správcem města. Ovšem o tom, že by mohl přijít do Tardoru a stát se králem, vůbec nechtěl slyšet. Strávil jsem s ním mnoho pro mne promarněného času a stal se na oko jeho přítelem, ale zlomit se mi ho nepovedlo. Naštěstí má, zdá se, tvárného syna, se kterým se jistě bude pracovat snadněji. Postačí jistě jen troška jedu a Meadhros se stane posledním potomkem prašivého Estelena.
1. Hithui 1178
Paní i po všem tom čase, který jsem strávil po tvém boku v Dór Dínen, mě nepřestane udivovat, kolik je zde opuštěných a zřícených věží. Další, o které jsem nevěděl, jsem objevil západně od Arcaronu. Arcaron je dlouhá osada ležící v kopci. Na samém vrcholu leží poslední dům od něhož na západ jsou v lese trosky věže. Kdo zde sídlil, se již zřejmě nedozvím, ani jak budova zanikla. Nicméně nyní bude nějaký čas patřit mně.
24. Gwaeronu 1179
Má lásko Aeliner, povedlo se mi přesvědčit Meadhrose k cestě do Tardoru. Má mě za svého přítele a naslouchá mým radám. Zprávy, že Tardor je na pokraji zániku a pouze on může vše zachránit, tím že nahradí stávajícího neschopného krále a odvolá tu sebranku, která si říká královská rada, padly na úrodnou půdu. Během Gwirithu se má setkat s tardorskými rytíři. Doufám, že jej poté budu moci oslovovat jako krále. Na chvíli?
10. Gwirithu 1179
Ten idiot! Ten matlal! Ten šašek! Meadhros králem není, trotl neschopný. Už abys byla se mnou a já ho mohl za tu neschopnost potrestat. Alespoň, že se mu povedlo vyjednat přístup do archívu a pohyb po království. Odjíždím do Tardoru. Archív se nám snad konečně otevřel.
15. Lothronu 1179
Paní, mám vše! Danuin si na mě ani nevzpomněl. Potřebuji však ještě pár měsíců klid. Pustil mě jen do části jejich archívu. Magické svitky mi ale bez pověření velmistra čarodějů zůstaly uzavřeny a utajeny. Ale komu na nich teď záleží, když jsem se dostal ke všemu, co jsem potřeboval. Dvacet čtyři jich tenkrát bylo. Tedy 25, ale ten jejich dlouhouch je mimo, protože do elfa se zlomek duše neotiskl. Dokonce se mi povedlo odnést jejich rytířské glejty, které použiji k výrobě atoli. Danuin si ničeho nevšimnul a všimne si toho až ve chvíli, kdy někdo bude chtít do glejtu vyplnit slovo: zemřel.
2. Nórui 1179
V poznámkách mága Redorina jsem našel zmínku o podivném údolí ležící odsud severozápadně. Kdokoliv do něj vstoupí se buď nevrátí, nebo vyleze šílený a po několika dnech umírá. Redorin do údolí vstoupil a jelikož o všem podal zprávu, musel to přežít. Dle jeho popisu se mi povedlo nalézt vstup do údolí označený trojúhelníkem s opsanou kružnicí. A dokonce podivné svíčky ležící schované ve skrýši pod skálou naproti údolí jsem našel. Když Redorin šel dovnitř, zapálil jednu svíčku a podal ji svému druhovi. Ten svíčku držel v ruce a hlídal její plamen, jelikož on jediný byl světlem, ke kterému se Redorin mohl vrátit zdráv. Učinil jsem dle jeho popisu, ale dovnitř jsem nevstoupil. Nevěřím nikomu a nedám svůj život do rukou žoldáka. Poslal jsem tedy Mara dovnitř s úkolem, ať tam schová atoli. Když zapálil svíčku, postěžoval si na krátkou, ale intenzivní bolest v prstech. Vrátil se živ a zdráv se slovy, že úkol splnil. Poslal jsem ho to ještě jednou zkontrolovat. Ve Středozemi ho už nikdo nikdy neuvidí. Nenechám přeci na živu někoho, kdo ví více než by měl.
28. Nórui 1179
Ten idiot. Ten šašek bez mozku! Dnes za mnou přijel Meadhros se zprávou, že dojednal další setkání s těmi tardorskými psy. A prý na neutrální půdě? Hovado blbý, přivede rytíře přímo sem! Do oblasti, kde se vše uskuteční. Musím ho držet po zámkem, jinak zase vyvede nějakou šílenost. Prý, aby to bylo kousek od mého hradu, abych se mohl jednání také zúčastnit?. Nehodlám již čekat další rok, tardorští netardorští. Uskutečním vše, co mám v plánu. Jen si budu muset několik věcí pojistit.
6. Cervethu 1179
Má paní Aeliner, přípravy se blíží ke konci. Před několika dny, když jsem procházel cestou k hradní zřícenině v severozápadní části, mě cesta zavedla pod obrovský strom. Jeho krása a spanilost mě okouzlila. Nemám času nazbyt pro hledání výhodnějšího místo. Nechám zde u něj jednu z Atoli. Toto místo si ale bude žádat ochranu. Pošlu sem stráž. Spoustu stráží. Z hradu, který stával na skalním ostrohu, už moc nezbylo. Těžko říci, zda tuto pevnost dobyli nepřátelé nebo čas. Zůstala zde zpola zasypaná studna, která se hodí k mému účelu. Je ovšem potřeba počítat s nezvanými návštěvníky. Pokud někdo zatěžká dno studny větší než minimální váhou, stovky ostnů mu půjdou vstříc na uvítanou a dokonale prozkoumají vnitřek jeho těla.
15. Cervethu 1179
Má paní, dnes jsem poprvé sám vyzkoušel vyčarovat kruh, který si mě kdysi naučila. Jako obrana by mohl posloužit dobře. Jelikož kdokoliv, kdo do něj vstoupí, musí porazit nepřítele nejzáludnějšího. Přesnou kopii sama sebe. Magie zde nefunguje, ani léčivé lektvary. Jelikož jsem to nikdy nedělal, musel jsem si kruh vyzkoušet. Hodil jsem dovnitř vesničana z blízké vesnice. Po chvíli se kruh rozplynul a on ležel na zemi mrtvý. To není dobré. Kruh by měl fungovat do doby, dokud někdo svou kopii neporazí a ne jen do doby, kdy někdo uvnitř zemře. Nedá se nic dělat. Dochází mi čas. Ostatně myslím, že i takto to bude fungovat. Ale dnes mi přálo i trochu štěstí, v kraji jsem objevil místo, kde kdysi zemřel jeden drak. V poslední křeči vydrásal do skalní stěny průrvu, do které pak ulehnul k poslednímu odpočinku. Jeho jméno bylo již dávno zapomenuto, ale jeho smrt nikoliv. Průrva nechť chrání jednu z Atoli.
25. Cervethu 1179
Má lásko, to podsvinče Meadhros dnes v noci utekl. Řekl bych, ať si běží, ale při útěku vzal sebou truhlu, jejíž obsah se nesmí dostat do nepovolaných rukou. Nemám již sílu čekat další rok. Za pár dní budeme spolu děj se co děj. Vše je připravené a zabezpečené. Hrad je nedobytný. Rituál mě vyčerpá natolik, že několik dní nebudu schopen ničeho. Už jen pár dní!
Ze svitků vyplynulo několik důležitých poznatků: Že Meadros je zřejmě skutečně přímým potomkem knížete Estelena! Že se nechal obalamutit a posloužil Renarovi k přístupu do tardorského archivu! Že naším hlavním nepřítelem je mág Renar, který se snaží vzkřísit svou milenku – proradnou Aeliner a že je již blízko svého cíle. Naštěstí svitky obsahovaly i návod jak celé kouzlo překazit. Meadrosovi bylo při čtení svitků jasné, že ho Renar jen využil a že tardorští ho za krále nikdy nepřijmou, mnohem více ho však zasáhla zpráva, že Renar otrávil jeho otce. Byl zachmuřený, svíral jílec meče, až mu prsty zbělely a viditelně prahnul po pomstě. Nejprve jsme se museli přesvědčit, zda Renar skutečně obřad uskutečnil. Vydali jsme se tedy na místo naznačené ve svitcích. Bylo to asi hodinu cesty – přesně 7 tardorských km?
Pokud čtenář není obeznámen s používanou jednotkou, dovolím si vyprávění opět krátce přerušit. Tardorský km je proměnná jednotka vzdálenosti schopná vyplnit jakoukoli cestu právě sedmkrát. Velmi to usnadňuje měření vzdáleností, i když podrobné výzkumy na ReTardorské universitě prokázaly, že zavedení tardorského km zkomplikovalo určování rychlosti. Nezávislí pozorovatelé mohou například kupecké karavaně současně naměřit různé rychlosti podle toho, kam až s ní chtějí jet. To vedlo některé fyziky k ustanovení takzvané teorie relativity, která říká, že každá karavana se vlastně pohybuje všemi rychlostmi současně. Jejich oponenti naopak tvrdí, že tardorské karavany žádnou měřitelnou rychlost nemají, což zapříčiňuje rostoucí schodek zahraničního obchodu.
?Dorazili jsme pod vrchol nevýrazného kopce, který unavení rytíři v záchvatu slušnosti nazvali Hovězí. Slunce již zapadlo a v ubývajícím světle jsme na vrcholu spatřili magický kruh a v něm temnou siluetu mága Renara v čerém plášti s kapucí jak soustředěně provádí složitý rituál. Na zemi v kruhu leželo nehybné tělo patřící zřejmě Aeliner. Mág nás nevnímal. Chtěli jsme zaútočit, ale magická síla kruhu nás odmrštila zpět. Když obřad skončil pokynul mág svému sluhovi, který vzal bezvládné tělo a oba vystoupili z kruhu. Zbrojnoš Alat se pokusil zastoupit mu cestu, ale mág jej mávnutím hole odhodil a seslal na něj zelený spánek. Zkušený pan Mablung raději uhnul mágovi z cesty (zlí jazykové tvrdí, že mu ještě zasalutoval). Magický kruh se rozpadl a v tu chvíli se na nás vrhli kostliví pavouci. Podařilo se nám je zdolat, ale Renar se sluhou a tělem Aeliner mezitím zmizeli. „Pozor budou znova ožívat a budou silnější!“ Vykřikl někdo z těch, co se s těmito příšerami již setkali. To se bohužel v zápětí stalo. Zbrojnoš Osid sice nalezl dřevěné tabulky, jejichž spálením se dají pavouci zničit, ale hlavní kolík vězel v ochranném poli schránky s duší Aeliner, které se nedalo zlomit. Nezbylo než ustoupit. Při boji s druhou vlnou pavouků padl Meadros z Messacu, byl zabit jejich kusadly a již mu nebylo pomoci. Tak smutně a neslavně skončil rod velkého knížete Estelena a prvních králů Tardoru. Léčkou lstivého čaroděje oklamaný následník, kterému osud nedopřál ani pomstít smrt vlastního otce. Do jakých časů se to probouzíme. Unavení a tiší jsme se nocí vraceli do ležení a postupně nás nabíraly kočáry, které nám vyjely naproti. Ještě v noci jsme s panem Mellonem odjeli do Tirisu předat králi nové informace.