Den třetí
Zkoumání svitků ? Klíček v pečeti ? Otevření skříňky ? Příprava na putování
Dnes jsme vstávali až v devět. Když jsme se konečně sešli k poradě, abychom svitky plné záhad pořádně přečetli, zjistilo se, že jejich překlad je šíleně naškrábaný. Paní Gudrun s paní Lailath přepsaly překlad do čitelné podoby a opravily chyby. To trvalo celé dopoledne, a tak se hraničáři a kouzelníci věnovali svým cechům a zvědi se neúspěšně pokoušeli rozdělat oheň křesadlem (hned jsme to obratně svedli na působení temné síly z Iaubaru).
Jeden ze svitku z truhlice byl zašifrován. Panu Oriasovi se podařilo najít k šifře klíč a Nifredil svitek dovyluštila. Po obědě jsme se pustili do veřejného pročítání včera nalezených svitků. Zjistili jsme, že z pokladu mrtvého rozdal pan Erdogan (poslední kníže Dór Dínen, který sídlil na Iaubaru) korunu, již věnoval králi Cardolanu ke státnickým účelům, dále onyxovou nádobku, kterou zapůjčil mágovi Raistlerovi a ještě dýku, která měla být součástí věna Erdoganovy sličné dcery. Tuto dýku však ukradli lapkové poblíž hranic okolních tří panství. Tato štědrost pana Erdogana se však patrně nezamlouvala temnému duchovi, jemuž poklad patří a jenž z něho čerpá svou sílu. A tak bylo knížectví Dór Dínen postihováno neúrodou a stále více upadalo, až byl Iaubar před asi 70 lety napaden loupeživými rytíři a zpustošen. Cardolanské vojsko bylo vázáno na Rhudaurských hranicích a nemohlo přijít. Kníže Erdogan sice žádal o pomoc Tardor, ale v té době mělo naše království své problémy a pomoc nepřišla. Pan Erdogan v poslední bitvě zahynul a v zemi nastalo bezvládí a rozpoutal se teror. Dnes jsme tu však my a skutečně se tato země hemží nebezpečnými živly a ještě k tomu všemu jsme se dostali do té šlamastyky s duchem. Rozšifrovaný svitek z truhlice nám napověděl, že ten, kdo chce znát tajemství ducha a jeho zničení, nechť rozlomí pečeť. Ta visela na spodním okraji této listiny. I usoudili jsme, že se v pečeti skrývá klíček ke skříňce z archivu. A tak tedy pan Orias (ano, právě on to byl, nevylže se) vzal pečeť, velkou asi jako měďák a začal ji drolit. V kruhu zatím vesele plápolal oheň, na kterém si vaříme obědy a večeře. Pan Orias zamyšleně házel oddrolené kousky pečetního vosku do plamenů, pak ho to zřejmě přestalo bavit a hodil tam i poslední větší kousek. A my mu důvěřovali.
Klíček v pečeti nebyl. Přemýšleli jsme, kde sehnat klíč či pečeť,
zmiňované ve svitcích. Kde sehnat další informace? Jak dál? Kde může
býti ta pečeť, jež rozlomena býti má? Kde se nachází klíč k poznání
a není to třeba klíč k nějaké šifře?!? Vymýšleli jsme všelicos, ale
nikam to nevedlo. Pak Královská rada navrhla podívat se do ohniště.
Možná, že ten klíček byl opravdu v té pečeti. Ale my jsme jim to
nebrali. Velmistři se začali šťourat v již vyhaslém ohni. Postupně jsme
se přidávali a začali se hromadně popelit. Jakýsi dobrák podotkl, že se
ohně většinou hasí tak, že se jejich zakladatelé vymočí. Na to ale nikdo
nereagoval a hrabali jsme dál. Byla přinesena lopatka a popel se prosíval
vedle. Zájem o hrabošení se v popelu ze strany hráčů opadal.
Tak se tak koukám na paní Nildorwen a myslím si:
?Hledá to doopravdy nebo to hraje? Jak ji to může bavit předstírat zájem o tu špínu?!?? Pak paní Nildorwen zvedla od své hromádky popela hlavu a řekla: ?Myslím, že něco mám?, a v ruce držela malý klíček. Tu začaly padat rozezlené výkřiky: ?Oriasi! Oriasi!! Oriasi!!! Zabít tě málo!!!?
?Tak a teď mu každý za trest naplácá mečem?, navrhovala zase paní Gilwen. Ale to už se všichni nahrnuli kolem dřevěné skříňky. Pan Orias ji otevřel. Óóó, co je to?? Šest modrých svitků a nějaká mapa! Svitky byly opět v tengwaru, a tak jsme je začali hned překládat. Mapa byla plná červených bodů, které označovaly místa, kde byl duch pozorován. Z listin jsme vyluštili, že obsahují cenné poznatky o nemrtvých, které shromáždil kouzelník Artar se skupinou svých pomocníků. Bádal též v oné hrobce, což se podepsalo na jeho zdraví a asi bylo i příčinou jeho pozdějšího skonu.
Svitky obsahovaly návody, jak moc temného ducha omezit a jak ho zničit úplně. K obřadu omezení působnosti nemrtvého byly potřeba tři ingredience nacházející se v knížectví Cutalion. Byly to Arnorské perly z Minas Talinu, škeble z Tar Iseru a voda z Dračích močálů obsahující podstatu Ardy. Vedle tohoto návodu byl popsán ještě jeden způsob omezení ducha. Ale tento text zněl dost prapodivně, a tak jsme si ho raději nevšímali.
Ve svitcích byl dále uveden postup, při kterém je démon navždy uvržen do temnot Ardy. Bylo k němu zapotřebí všech předmětů z pokladu, v nichž je soustředěna duchova síla. Dopisy z archivu se už zmiňovali o tom, že svícen a váza s růžovými květy byly už do hrobky vráceny. Kouzelník Artar chtěl patrně tento obřad vykonat, ale nestihl to. Poklad nebyl úplný, chyběla dýka, koruna a onyxová nádobka. O koruně jsme věděli pouze to, že ji Erdogan daroval králi Cardolanu, ale to bylo vše. O zbývajících dvou předmětech jsme měli více informací. Dýku ukradli nějací lapkové poblíž trojmezí a onyxovou nádobku si zapůjčil kouzelník Raistler, jenž vlastnil v Dór Dínen dvě panství. Taktéž byla v modrých svitcích zaznamenána pozorování ducha, z nichž vyplývalo, že se zjevuje každých 100 dní. Vytáhli jsme tedy mapy Dór Dínen a Cutalionu a hledali místa, na nichž se měly nalézati ingredience a části pokladu. Situace začínala být jasná. Chceme-li si životy zachovati a přežít sobotu, budeme muset temného pána nejdříve omezit a pak i zničit. Máme tedy všichni jít do Cutalionu nebo se rozdělit na dvě skupiny, z nichž jedna by hledala dýku a onyxovou nádobku? Už se setmělo a náš čas neúprosně plynul. Pak jsme se rozdělili na tři skupiny. Pan Orias, paní Gudrun a já půjdeme do Cutalionu hledat ony ingredience, které pan Orias pracovně nazval ?žáby?. Za průvodce jsme si vybrali pana Důthorona. Další skupinu tvořili pan Pif, paní Mivít a pan Gildor. V průběhu hledání by se k nim měl ještě připojit Adalgrim, který si musí ještě něco zase vyřídit. Ze zdvořilosti požádali (sice váhavě, ale přece) pana Formwesta o průvodcovství. Jistě ho ta důvěra potěšila, ale odmítl s tím, že má s panem Mellonem cosi v kovárně na práci. V třetí skupině byl pan Gláin spolu s paní Lailath a Nifredil. Doprovázela je paní Nildorwen.
Tohoto dne odjela paní Gilwen za pracovními záležitostmi a rovněž se vzdálila paní Illinwë. Příští den nás tedy čeká daleká cesta, a proto musíme zítra brzo vyrazit.